V pátečním utkání Pražského baseballového týdne mezi Slovenskem a Polskem jsem v dugoutu slovenského výběru k mému překvapení objevil Aleše Navrátila. A protože se od jara domlouváme na rozhovor, využil jsem toho a vyzpovídal ho.
Aleši, začneme z opačného konce. Ty si tady na Pražském baseballovém týdnu a trénuješ slovenskou reprezentaci jako hitting coach. Jak se tahle spolupráce zrodila?
Mário Gottschall, který hraje teď za Ostravu, hrával i se mnou za Ostravu a ve chvíli, kdy jsem řekl, že končím hráčskou kariéru a od trénování si dávám pohov, tak po chvilce přišel, že bych jim mohl jet případně pomoct. Jestli bych neměl zájem. Řekl jsem si, bude to fajn, další zkušenost, další možnosti.
Ty jsi hrál v Extralize víceméně 30 let. Česká baseballová extraliga byla vždycky s Alešem Navrátilem. Před letošní sezónou jsi se ale rozhodl ukončit kariéru. Jak se tohle rozhodnutí rodilo?
Ono už to bylo delší dobu. Člověk stárne, a i když tělo drží, díky čemuž jsem asi hrál tak dlouho. Ale přece jenom ta regenerace, nasazení… ti kluci už jsou rychlejší, všechno se to zrychluje a člověk stárne, takže zkušeností můžu rozhodovat jen do určité chvíle. Nějaké dva roky už jsem nad tím přemýšlel a skončilo to vlastně tím, že jsme předloni hráli baráž, kterou jsem nechtěl skončit. Tak jsem si řekl, že teda vydržím ještě jednu. Dal jsem do toho všechno. Bylo z toho třetí místo. Super závěr.
Vzpomeneš si ještě na svůj vůbec první zápas v Extralize?
No, nevzpomenu. Někdy v 93, 94 se začaly dělat statistiky. Takže já ani nevím, kdy to přesně bylo. Ale někde to bude. (ČBA vede Aleše od první sezóny samostatné české EXL v roce 1993 – pozn.aut.) Ne, nevzpomenu si. Vlastně v té době, když začala Extraliga, tak už jsem hrál za chlapy nějaké tři, čtyři roky. Takže už je to dávno.
Určitě si ale vzpomeneš na svoje baseballové začátky. Jak ses vlastně k baseballu dostal?
Já jsem hrával fotbal. Nicméně jsem z něj byl odvalen, abych moc nezlobil. Otec pak prohlásil, že nebudu jenom sedět doma a flákat se, takže si můžu vybrat něco. Tenkrát Vysoká škola báňská pořádala kempy, kde se hrál softball. No a v rámci toho, že se mi to tenkrát líbilo, tak otec řekl, že to můžu zkusit a skončil jsem u baseballu.
A kolik ti bylo tehdy let?
Čtrnáct.
Ve čtrnácti jsi začal?
Ano, ve 14 jsem začal.
Nejsi první ze starších hráčů, který mi říká, že začínal takhle pozdě…
To, asi jo. Tehdy byli junioři. Já nevím, možná ještě malá děcka taky nějaké začínaly jako kadeti. Ale většinou se začínalo tak, že k tomu baseballu člověk přicházel odjinud. Fotbal, hokej, basket se hrával. A volejbal. Takže ve chvíli, kdy se skončilo s těmito sporty, tak pak nějací kamarádi řekli, ‚my jsme zkoušeli tady tohle, pojď si to zkusit taky.‘ A tím, že měl člověk celou sportovní průpravu, fyzičku a pohyblivost, tak měl předpoklady k tomu, že může dělat baseball.
Tebe má každý spojený hlavně s Arrows Ostrava. Fanoušci budou mít možná v paměti i jednu sezónu ve Skokanech, což bylo celkem nedávno. Ty jsi ale působil i v Brně. Jak se tohle působení v MZLU Brno zrodilo?
Ano, taková sranda, že tenkrát Hynek Čapka založil Brněnská kola a snažili se probojovat do Extraligy. A jak jsme tak hrávali, tak vlastně za ně hrávali v té době v první lize i moji bývalí reprezentační spoluhráči. Mára Rejman, Radek Hladký „Fiftýn“, Honza Berger a i x dalších lidí. Oni přišli, když jsme se tak se někde sešli, že bychom mohli udělat Golden Kids, návrat zlatých dětí. To by byla taková zajímavá myšlenka. Já už jsem hrál v té době hrál dlouho za Ostravu a už jsem byl vyhořelý, takže jsem potřeboval změnu na nějakou dobu a skončil jsem tam tři roky, no.
Ty jsi držitelem jednoho rekordu, který bude hodně těžké překonávat v počtu hitů v České baseballové extralize. Jak moc si toho ceníš tento rekord?
Je to fajn, cením si toho. Když člověk hraje příliš dlouho a daří se mu, tak se k něčemu dopracuje.
A vidíš aktuálně někoho z mladých hráčů, kdo by tě mohl ohrozit, co se týká jeho překonání?
Já doufám, že těch mladých bude hodně, kteří budou hrát dlouho a bude se jim dařit. Zvláště na pálce. Takže to bude záležet na nich, jak dlouho u toho vydrží. Teď tam je Kuba Malík, který překonal tisícovku. A uvidíme, jak dlouho on bude hrát. A z těch dalších mladých…. no, bude to o tom, jak dlouho vydrží opravdu hrát.
Jasně. Pojďme zpátky ještě k průřezu tvé extraligové kariéry. Ty máš za sebou 30 let. Která je pro tebe ta nejpamátnější chvíle z té kariéry?
Tituly. První titul, druhý, třetí, stály za to, užil jsem si to. A jsou tam vzpomínky na první homerun na Tegole. Tegola Titans, když to bylo ještě v Chodově. A nejlepší pálkař Mistrovství Evropy B-skupiny. Těch zážitků je hodně. Ono se to nastřádá, takže všechny jsou příjemné a dobře se na ně vzpomíná.
Ty si byl součástí kádru, který vybojoval postup do A-skupiny Mistrovství Evropy. Od té doby český baseball stále čeká na to, aby i v té hlavní skupině vydoloval nějakou tu medaili, nějaký ten větší úspěch. Co si myslíš, že zatím chybí k tomu, že ještě jsme ten poslední krůček k té medaili neudělali?
No, kvalitu máme. Chybí trošku štěstí v určitých chvílích. Ale získáváme zkušenosti, World Baseball Classic, těžká Mistrovství Evropy, akce typu Tchaj-wan a Japonsko, kdy kluci prostě dostanou možnost hrát s top týmy a získat tak zkušenosti, které pak přetáhnou do Mistrovství Evropy. A určitě se to zlomí, že přijde ten čas, kdy si vybojujeme i to štěstí v určitém momentu a postoupíme do finále, nebo první čtyřky.
Příští rok to bude právě 30 let od, od památného postupu do A-skupiny, myslím, že se hrálo v Británii, jestli se nemýlím…
V Anglii, Kingston upon Hull.
Jak si vzpomínáš na ten turnaj? Jaké to bylo a jaké byly emoce po postupu do A-skupiny?
Bylo to skvělé. Jeli jsme autobusem, přes záliv trajektem.
Počkat, vy jste jako jeli z Česka autobusem až tam?
Ano.
24 hodin?
No já nevím. Většinou, to ještě byla taková ta dobrá doba, že se pilo, takže… (smích) Jakoby během cesty, ne během hry, turnaje a takhle, ale… S cestováním se tak muselo zvládnout. A jo, tam se sešla parta – Roman Talda, x dalších lidí, Fiftýn, Pája, Marek Rejman… prostě se to sešlo. A tím, že jsme získali ty zkušenosti už předtím ze dvou, ze tří Mistrovství Evropy, tak jsme to potom dotáhli. Velké plus bylo, že postupovali dva. První byla Velká Británie. A druzí jsme byli my. Takže jsme věděli, když jsme se dostali přes semifinále do finále, tak už postupujeme do Áčka. Bylo to super a mně ten turnaj dokonce i krásně vyšel. Byl jsem nejlepší pálkař celého turnaje, takže jsem si to užil se vším všudy.
Teď jsi pověsil spajky, co se týká Extraligy, na hřebík. Ještě hraješ regionální přebor a zároveň trénuješ. Jak máš nyní cíle do budoucna a jaké budou tvé další kroky?
Spíš pomáhám našim osmnáctkám nebo klukům, co je trénují. Jenom jim pomáhám, jako nechci se angažovat až moc. Slovensku pomáhám u nároďáku s pálkou. A chci si užívat těch drobností. Nemám žádné plány, jako že bych něco chtěl sám dělat. Mám toho za ta léta hodně, takže si nejdřív potřebuji odpočinout. Takže si užívám volna, že můžu chodit na golf. Dal jsem se na hokej, takže si konečně užívám i další aktivity. U baseballu, kdo potřebuje pomoct, tak se tam ukážu.
Mně se nejde nezeptat, protože teď působíš u slovenského nároďáku. Umíš si představit Aleše Navrátila u českého mužského nároďáku?
No já jsem byl u českého nároďáku. Trénoval jsem celkem šest let. Čtyři roky s Rickem Jacquesem. Kdy jsme byli na Mistrovství Evropy v Holandsku, byla kvalifikace na Olympiádu. Za dva roky na to bylo Mistrovství Evropy v Česku. Tam jsme skončili, myslím, šestí.
To jsi ještě aktivně hrál?
Ne, to jsem byl, to jsem byl trenér. A Extraligu jsem hrál dál. Když jsme skončili po těch čtyřech letech, tak mi Arnošt Nesňal dal nabídku, jestli se nechci vrátit do nároďáku jako hráč. Takže jsem se následně vrátil na šest, sedm let jako hráč. A ve chvíli, kdy to převzal Andy Berglund, tak to už jsem končil s reprezentací, tak mě přetáhl a byl jsem s ním další dva roky. Což bylo Mistrovství Evropy v Holandsku. Tam jsme poprvé porazili Holanďany. A tam jsme byli jeden aut jsme byli od postupu do finále, když jsme se Španělskem vedli a jeden nechycený luft na osmičce díky slunku nás stál možnost si zahrát a vybojovat nejlepší výsledek v historii.
Poznámka: Bylo to v roce 2012 a tehdy se nehrálo playoff jako v posledních letech. Po základních skupinách postoupily první 3 týmy z každé z nich do nadstavbové. Tam si přenášely zápasy ze skupiny a sehrály další 3 s týmy z další skupiny. Češi si tak přenášeli výhru s Nizozemskem a prohru s Německem. Kdyby ale v nadstavbě porazili Španělsko, tak skončí druzí a hráli by finále proti Itálii. Prohra a horší vzájemný duel s Německem je nakonec odsoudila na konečné 5. místo.
Ty jsi tady zmínil, že aktuálně hraješ golf, že jsi ještě začal hrát hokej. A co tvoje další koníčky? Co rád děláš ve volném čase mimo ty sportovní aktivity?
Ty sportovní aktivity zaberou skoro všechen čas. Takže přítelkyně a všechno možné, takže už je to plné. Prostor na další aktivity. To už bychom museli natáhnout týden a protáhnout den.
Poslední otázka, kterou tady na tebe mám. Pokud bys měl možnost předat nějaký vzkaz mladší generaci baseballistů, co by to bylo?
Využít situace, která je. Využít tu možnost něčeho dosáhnout a jít si tvrdě za tím.
