Jakub Stařík: Baseball v ČT roste, osmihodinový maraton byl zatím největší výzvou

Přenosy baseballu na obrazovkách České televize se za poslední roky staly stálicí sportovní nabídky. Šéfkomentátor a producent Jakub Stařík odhaluje, jak dlouho dopředu se na takové vysílání připravuje, proč je pro televizi baseball specifický a co všechno stojí za kulisami, které divák běžně nevidí.

Kubo, vy v ČT vysíláte zápasy mistrovství Evropy. Jak dlouho dopředu se na takovou akci připravujete? Kdy nejpozději musíte mít vše rozplánované?
Ideálně skoro rok dopředu, minimálně tři čtvrtě roku. Nejlepší je mít projekt připravený už na podzim při tvorbě výrobního plánu na další rok – tedy v říjnu nebo listopadu. V té době projekt nabídnout, zdůvodnit, proč je důležitý a zajímavý, a co chceme odvysílat (například všechny zápasy českého týmu plus finále). To dává největší šanci zorganizovat vše tak, jak chceme.

Jak taková příprava vypadá prakticky? A jak velký tým na jednom zápase pracuje?
Komentátorská příprava je trvalá – člověk musí ten sport neustále sledovat. Produkční příprava je na produkci (třeba Jarda Kříž): probíhají obhlídky stadionu, plánuje se umístění kamer, případné stavební úpravy, aby kamery byly v dobrém nadhledu a zároveň nepřekážely divákům. Ideálně se to řeší rok dopředu s místním i hlavním organizátorem. Někdy mají organizátoři speciální požadavky (např. „čipová“ kamera ve specifickém prvku – zažili jsme to u sportovního lezení). Televize pak řeší, zda jsou prostředky a hledá kompromis nebo lepší řešení. Je to tvůrčí práce v rámci daných pravidel snímání.
Na jednom zápase je tu zhruba 8 kamer a celkově řádově 40–50 lidí ve štábu – zvukaři, osvětlovači, kameramani, režie, produkce… Bez nich by přenos nemohl vypadat tak, jak vypadá.

V přenosech máte vložené krátké vysvětlující šoty. Jak ty vznikají?
Už za Roberta Záruby se kladl důraz na vysvětlování pálkovacích her českému publiku. Když jsem to přebral já, chtěl jsem to posunout ještě víc edukativně. Zařazujeme druhého experta do studia, který se může vracet ke klíčovým momentům a vysvětlit je. K tomu máme sadu pravidlových vložek, kde některé věci popisujeme z různých úhlů. Je to důležité, protože pravidla nejsou úplně jednoduchá, i když princip hry je jasný. Snažíme se tak ukázat bohatost a zajímavost baseballu a softballu a vnímáme, že to diváci oceňují.

Máte nějaké tipy, jak hru zpřístupnit divákům, kteří ji neznají?
Být upřímný a nehrát si na něco. Vysvětlovat věcně a s respektem. Pečlivě vybíráme experty – osobnosti, které hru umí srozumitelně a s vášní přiblížit. To funguje.

Vraťme se k finále Pražského baseballového týdne, kde jste měli osm hodin kontinuálního vysílání. Jak náročné to bylo pro tým a pro tebe jako komentátora?
Bylo to moje nejdelší živé vysílání a obrovský úkol. Původně jsme nečekali, že to bude úplně v kuse: plán byl odvysílat první zápas, pustit dokument k 40 letům turnaje a pak pregame. Jenže první zápas byl extrémně dlouhý, dokument jsme nestihli, měli jsme asi tříminutovou pauzu na výměnu se studiem a rovnou jsme šli do půlhodinového studia před druhým zápasem. Ve voze museli být lidé osm hodin v maximální koncentraci, kameramani nemohli odejít od kamer (včetně operátora na jeřábu), produkce Kamily Šlajzové držela techniku i logistiku. Všichni podali neskutečný výkon. Myslím, že tak dlouhé kontinuální baseballové vysílání se u nás ještě nedělalo – a výsledek byl kvalitní a divácky přínosný.

Jak moc je baseball pro televizi specifický oproti jiným sportům?
Hlavní problém je nejasná délka zápasu. Devítisměnový duel může trvat 2,5 hodiny, ale i 4,5 hodiny. To je těžké pro plánování denního vysílání. Pomáhají „speed-up rules“, díky nimž se dostáváme typicky na 2:20–2:50, což je už lépe plánovatelné. Když ale nevíte, zda to budou dvě, nebo čtyři a půl hodiny, je to pro skladbu programu obrovský zásah.

Když déšť přeruší zápas a dohrává se další den – pomáhá vám ČT sport Plus?
Rozhodně. Internetová platforma ČT sport Plus je klíčová, protože souběhů atraktivních sportů přibývá a Česko má nebývalé množství špičkových sportovců napříč disciplínami. Díky ČT sport Plus (a někdy i vysílání na ČT2) dokážeme naplnit záměr ukazovat co nejvíc výkonů českých sportovců. Její role poroste.

Jaké jsou dosavadní úspěchy a výzvy v popularizaci baseballu ve veřejnoprávním vysílání?
Podařilo se stabilizovat „produkt“ – kostra přenosu je daná a funkční, můžeme ji dále obohacovat vložkami. Okolí často obdivuje, že v tak velkém setupu pálkovací hry vysíláme. Divácká obec baseballu i softballu roste a u reprezentačních zápasů už sahá až k číslům extraligového hokeje, což je skvělý úspěch. Dlouho jsme museli vysvětlovat, že i tyto sporty mají u nás víc než stoletou tradici, ale přijde mi, že se to daří a lidé jsou rádi, že je vysíláme.

Plánujete rozšiřovat baseballové přenosy – třeba zahraniční soutěže nebo mládežnické šampionáty?
Primárně sledujeme české týmy a české sportovce. Výjimkou by mohly být specifické situace – například kdyby se Marku Chlupovi po zranění znovu rozběhla kariéra v NPB, nebo kdyby se český hráč dostal do MLB. Tam ale hrají roli práva. Obecně, když se šampionát koná u nás, vyrobíme ho v kvalitě, kterou chceme. V zahraničí je lokální výroba často jen na úroveň streamu pro ČT sport Plus, někdy ani to ne – a pak je technicky složité takový signál převzít a dostat do TV kvality.

Bude příští World Baseball Classic na ČT?
Doufám, že ano, probíhají jednání. V roce 2023 jsme odvysílali celý turnaj (část na ČT sport Plus) a baseballová obec to ocenila – měla jednoduchý přístup ke všem zápasům a hvězdám. Byl to hezký turnaj i z českého pohledu, včetně momentu, kdy Šóhei Ótani přiletěl do USA v české kšiltovce.

Vidíš prostor pro další růst zájmu o baseball v Česku?
Asi ano – záleží na našich výkonech i na výkonech reprezentace. Budu rád, když se budeme každý rok zlepšovat. Už teď máme třeba o pár kamer víc než minule a přenosy vypadají lépe. To jsou věci, které ovlivnit můžeme. Ostatní tolik ne – budeme dělat maximum poctivě a uvidí se.

Je něco z velkých soutěží (třeba MLB), co bys chtěl do přenosů na ČT co nejdřív dostat?
Kalibrovaná strikezóna by strašně pomohla, ale je to extrémně drahá technologie, zatím mimo naše možnosti. Byla by fajn i kamera u rozhodčího. Prostor pro růst tu je, ale většinu „hezkých věcí“ už v přenosech máme.

A na závěr, jaká byla tvoje vlastní cesta k baseballu?
Poprvé jsem se s tím setkal na dětském táboře asi v deseti letech – s klackem, tenisákem a pytli od stanů. Pak jsem začal hrát v pražském Sabatu. Na rok jsem odjel na střední do USA, po návratu v Bohnicích vznikal softballový klub Joudrs, kam jsem se přidal. Dvacet let jsem tam intenzivně pracoval a tím jsem nasál jak baseball, tak softball. V tom prostředí se pohybuju dodnes.

Podpoř nás za cenu jedné kávy! Nebo si kup náš merch!