Přijel jako jeden z mnoha zahraničních hráčů, kteří zkouší štěstí v české Extralize. Dnes, o pět let později, je Ryan Johnson nejen klíčovým hráčem Třebíče Nuclears a české reprezentace, ale také hrdým držitelem českého občanství. V exkluzivním rozhovoru se rozpovídal o své nečekané cestě, lásce k nové vlasti, vtipných přezdívkách a momentu, který ho přesvědčil, že Česko je jeho domovem.
Cesta kanadského baseballisty Ryana Johnsona do srdce české baseballové komunity je příběhem, který dalece přesahuje hranice sportu. Když před lety přicházel do Třebíče, ani ve snu by ho nenapadlo, že jednoho dne bude oblékat dres se lvem na prsou. „Absolutně ne. Ani náhodou,“ směje se při vzpomínce na své začátky. „Přišel jsem sem hrát baseball a nemyslel jsem si, že bych někdy dostal šanci hrát za jakýkoli národní tým. Ale když jsem viděl kluky z reprezentace, říkal jsem si, že to musí být obrovská čest nosit vlajku své země na dresu.“
Tento sen se mu nedávno splnil a s ním přišlo i české občanství, které pro něj znamená mnohem víc než jen kus papíru. „Říkat, že to byl dlouhý proces, by nebylo fér. Jsou lidé, kteří čekali mnohem déle,“ říká skromně. „Jsem neuvěřitelně vděčný všem, kteří se na tom podíleli. Tohle místo se stalo mým domovem tak rychle. Když se mě teď lidé ptají na mé plány, odpovídám: ‚Jsem doma, takže jsem v pohodě.‘ To občanství je pro mě potvrzením, že jsem doma.“
Jeho první zápas v národním dresu v Regensburgu byl pro něj emocionálním vrcholem. „Bylo to úžasné. Díky Pavlu Chadimovi jsem měl možnost se s týmem sžít na jiných turnajích, takže jsem necítil žádný tlak. Ale ten pocit, když to konečně přišlo… bylo to jako: ‚Páni, dokázali jsme to, kluci!‘ Byla to obrovská zábava hrát na takové úrovni s tak skvělými hráči.“
Adaptace na život v Česku s sebou přinesla i několik výzev, především jazykových. „Trvalo mi rok, než jsem se naučil vyslovit ‚ř‘,“ vzpomíná se smíchem. „Chodil jsem po městě a nahlas si četl všechny nápisy, co jsem viděl. Lidé si museli myslet, že si povídám sám pro sebe.“ Kromě jazyka si rychle zvykl i na místní kulturu. „Všiml jsem si, že Češi nemají rádi, když někdo ‚čeří vodu‘. Mají rádi, když jsou věci neutrální – ani moc vysoko, ani moc nízko. Prostě v klidu. To mi vyhovuje.“
Zamiloval si i české tradice, především Velikonoce. „Jsou naprosto jedinečné! Něco takového jsem nikdy nezažil. Líbí se mi hlavně ten aspekt setkávání se s rodinou a přáteli. V Třebíči se všichni sejdeme, máme tři dodávky a objíždíme všechny, které známe.“ Z Kanady mu naopak nejvíce chybí Vánoce. „Ta atmosféra, sníh, vánoční světla, hudba… to je něco speciálního.“
Jeho rodina v Kanadě jeho českou cestu nadšeně sleduje. „Jsou úžasní a obrovsky mě podporují. Mamka sleduje každý zápas a komentuje ho. Po zápase v Regensburgu mi napsala: ‚Trefili tě do nohy, jak ti je?‘ Bylo to v pořádku, mami,“ směje se. „Je skvělé cítit jejich podporu i na dálku.“
A co ho vlastně do Česka definitivně dostalo? „Prague Baseball Week v roce 2020. Hráli jsme proti reprezentaci U18, týmu Future Stars a národnímu týmu. Tehdy jsem si uvědomil, jak skvělá je tu další generace baseballistů a jak moc jim na tom záleží. Viděl jsem ten obrovský potenciál. To byl ten moment, kdy jsem si řekl: ‚Dobře, pokud tu můžu zůstat, zůstanu.‘“
V druhé části rozhovoru se Ryan Johnson rozpovídal o rozdílech mezi baseballem v Kanadě, USA a Česku, své roli mentora v Třebíči a prozradil, proč je pro něj týmový úspěch důležitější než osobní statistiky. Čtěte již brzy!
