Steven Kwan

CLEVELAND – Na první pohled by se mohlo zdát, že Steven Kwan, dvojnásobný účastník All-Star Game, trojnásobný držitel Zlaté rukavice a stabilní leadoff hitter Cleveland Guardians, působí klidně a sebevědomě. Opak je ale pravdou. Ve svém osobním vyprávění pro magazín The Athletic přiznal, že před každým utkáním MLB cítí nervozitu – a to bez ohledu na zkušenosti či úspěchy.

💎 Podpořte Diamond Queens

Naším cílem je neustále posouvat náš dívčí baseballový projekt kupředu. Pomozte nám vybavit hráčky vším potřebným!

750 Kč Cíl: 10 000 Kč

Naše milníky:

  • 10 000 Kč – Level 1: Dokoupení dalších dresů různých velikostí pro projekt Diamond Queens
  • 🔒 25 000 Kč – Level 2: Nákup nového tréninkového vybavení (míče a pálky a pod.)

❤️ Chci podpořit tým

„Lidé, kteří tvrdí, že nejsou nervózní, podle mě lžou. Nebo jsou to José Ramírez,“ napsal s úsměvem. Nervozita je pro něj každodenní realitou, ale zároveň i nástrojem, který mu pomáhá být lepší.

Dech jako útočiště

Kwan popisuje, že jeho záchranným rituálem je moment státní hymny. Využívá ho k dechovým cvičením – nádech, výdech, počítání do deseti. „Je to poslední chvíle, kdy se můžu před prvním nadhozem zklidnit. Všechno ostatní je mimo mou kontrolu,“ vysvětluje.

Tato rutina mu pomáhá nejen před zápasy základní části, ale i v nejsilnějších okamžicích kariéry. Vzpomíná třeba na letošní All-Star Game, kdy nastoupil na pálku v deváté směně s možností vyrovnat. „Srdce mi bušilo jako při debutu v Kansas City. V hlavě mi běželo stovky myšlenek, ale právě nervozita mě nakonec dokázala udržet soustředěného,“ napsal. Nakonec vyrovnal infield singlem – a stal se jedním z hrdinů večera.

Pocit, že nepatří mezi hvězdy

Kwan se netají tím, že ho dlouhodobě provází pocit tzv. impostor syndromu – tedy pocit, že mezi nejlepší vlastně nepatří. Už na univerzitě v Oregonu měl vedle sebe spoluhráče, z nichž se později staly hvězdy MLB, jako Adley Rutschman nebo Trevor Larnach. „U nich bylo jasné, že se dostanou do MLB. U sebe jsem si to nikdy nedokázal připustit,“ přiznává.

Podobné pochybnosti ho přepadly i při prvním All-Star Game v roce 2024. „Říkal jsem si, že to bude určitě moje poslední účast,“ vzpomíná. Letos se nominace dočkal znovu, ale ani to jeho vnitřní hlas umlčet nedokázalo. Paradoxně právě tato nejistota ho podle něj drží v pozoru a brání mu usnout na vavřínech.

Opora v rodině

Významnou roli v jeho životě hraje manželka Sam, která se nedávno stala zdravotní sestrou. „Je pro mě kotvou. Když přijdu domů a jsem frustrovaný, ona mi připomene, že její práce – záchrana životů – je mnohem důležitější. To mě vrací na zem,“ popisuje Kwan.

Zranění, čísla a tlak

Sezona 2025 pro něj nebyla jednoduchá. Už od května se potýkal s bolestivým zápěstím, které ho limitovalo při pálce. „Statistiky nikdy neukážou celý příběh. Pro fanoušky jsme jen čísla, ale za nimi je bolest, únava a nekonečný boj sám se sebou,“ přiznává.

Přesto právě tato zranění a nezdary v něm vyvolávají další motivaci. „Nikdy nechci být nováčkův první strikeout. Nikdy nechci být poslední aut zápasu. Ta představa mě žene kupředu,“ píše.

„Je v pořádku být nervózní“

Pro Kwna je nervozita součástí baseballového života – a dokonce i zdrojem síly. „Nervozita není slabost. Je to připomínka, že vám na věci záleží. Ať už jste kluk z Fremontu s plakáty ze Sports Illustrated na stěně, nebo Aaron Judge,“ uzavírá.

Podpoř nás za cenu jedné kávy! Nebo si kup náš merch!
Become a patron at Patreon!
💬

Připoj se na WhatsApp

Nový WhatsApp kanál s aktuálními informacemi a nabídkami

Přistoupit na kanál →

By Ján Jabrocký

K baseballu jsem přičichl v roce 2011 v Brně díky finálovým zápasům české Extraligy a okamžitě se z toho stala láska na celý život. Od té doby na baseball myslím neustále a mám potřebu jej šířit mezi lidi.

Zanech vzkaz

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.