Obvykle píšu články a reportáže neutrální, jenže tento bude výjimka. Důvodem je, že jsem sám byl aktérem a proto berte celý tento text spíše jako osobní blog a vzpomínkový text pro aktérky a jejich rodiče.
O uplynulém víkendu se totiž v Bratislavě konal již 3. ročník turnaje „Baseball is for girls too“. Ten meziročně narostl z pěti účastníků hned na 11 a mezi nimi nechyběl také výběr našeho nového projektu pod názvem Diamond Queens. Hlavní pořadatelka Zuzka Zambojová mi již po prvním ročníku říkala, že by ráda postupně zvedala úroveň celého klání a už jen hosté úvodního ceremoniálů toho byli důkazem. Slavnostní nadhoz totiž hodil bývalý hráč MLB Murphy Smith a celým úvodem účastníky provedl bývalý účastník SuperStar Thomas Puskailer.
Mezi fanoušky pobíhal také pan Leopold Resl z Rakouska v čepici Santa Clause, který ve své zemi dělá radost nemocným dětem v nemocnicích v předvánočním období. V Bratislavě podpořil svou vnučku a byl ochoten udělat si fotku s kýmkoliv, kdo jej o to požádal.
Ale pojďme k samotnému turnaji z našeho pohledu. V Bratislavě obléklo dres Diamond Queens celkem 13 děvčat, když nám jedna slečna kvůli nemoci vypadla těsně před startem. Cílem bylo, aby si holky rovnoměrně zahrály a vyzkoušely si různé pozice, i takové na nichž běžně nehrají. A hlavně aby se bavily. Ačkoliv jsme tým poskládali z děvčat z pěti různých týmů, tak to vůbec nebylo znát a slečny velmi rychle vytvořily skvělou partu.
Do turnaje jsme vstoupili jako poslední, když jsme hráli až v sobotu odpoledne a prvním soupeřem nám byla děvčata z Vienna Panthers. Naše holky ale ukázaly velkou chuť a díky skvělé pálce soupeře porazily 8-0. Okamžitě si vysloužily pozornost všech ostatních týmů a hlavně dostaly ještě větší chuť po výhrách.
Hned druhý duel byl ale velmi náročný, protože nám do cesty postavil vítěze předchozích dvou ročníků Trnava Panthers. Trnavčanky podporovaly velmi hluční rodiče, kteří nepřestávali fandit ani když pálil náš tým, na což děvčata nejsou zvyklé a v úvodu duelu je to výrazně vykolejilo z koncentrace. Bohužel zápasy na turnaji měly pouze 25 minut a než se z toho konečně oklepaly, tak byl konec a pro nás to znamenalo, že jsme s jedním z hlavních favoritů prohráli 0-4.
Tým po tomto utkání opustily Lucka s Vaneskou, které v neděli čekal další turnaj v Hrotovicích. Ještě v sobotu večer na nás ale čekal další zápas s maďarským celkem Jánossomorja Rascals. Navzdory únavě po dlouhé cestě se ale děvčata snažila seč mohla a v obraně dlouho nepouštěla soupeřky do šancí. Bohužel ztracené sebevědomí na pálce bylo znát a ač jsme dostávaly pálkařky na mety, tak jsme si vybudovaly pouze dvoubodový náskok. V dohrávce druhé směny Maďarky vyrovnaly, když nezkušené rozhodčí přehlédly obstrukci soupeře a rozhodnout musela třetí směna. Do ní jsme vstoupily výborně, když jsme na mety dostaly první dvě pálkařky, ale pak přišly 3 smolné odpaly prakticky do stejného místa a Rascals pokaždé jednoduše zahrály out na třetí metě. V dohrávce jsme udělaly poprvé na turnaji dvě chybky v obraně po sobě, aby toho soupeřky využily a vyhrály těsně 3-2.
Prohra s Rascals rozhodla, že v neděli budeme mít minimální šanci na boj o pódiové umístnění a navíc jsme to neměli ani v našich rukách. Stále nás ale čekal ještě poslední duel ve skupině proti rakouským Blue Foxes. V té chvíli jsme již věděli, že výhra nás posune do zápasů o konečné 5. místo. A nezačali jsme špatně, když jsme si vybudovali náskok 3-1, ale naneštěstí soupeřky ukázaly své kvality a dokázaly srovnat na 3-3. Tímto výsledkem nakonec utkání skončilo, což nám nestačilo k tomu, abychom si zahráli o 5. místo, ale čekal nás souboj o 7. místo s druhým českým zástupcem Homerun Angels.
Ještě předtím ale pořadatelé připravili soutěž Masters pro hráčky kategorie U9, které můžou příští rok hrát prestižní SuperCup. My jsme do boje vyslaly tři naše hráčky. A ty se vůbec neztratily. Mija skončila v hodu do dálky na druhém místě, když ji nechybělo moc na první místo. Neli v odpalu ze stativu brala místo třetí. Olivka si pak za běh po metách vysloužila potlesk všech zúčastněných, protože navzdory zakopnutí v úvodu zachovala chladnou hlavu, rychle se zvedla a nakonec měla čas jen o sekundu pomalejší než vítězka.
O hodinku již ale na děvčata čekal poslední duel s Homerun Angels. Ty v Masters ukázaly, že nebudou jednoduchý soupeř, když dokázaly vyhrát hned ve 2 individuálních disciplínách. Při předzápasovém losu jsem se s trenérkami soupeře domluvil, že v lineupu postavím na pálku všech 11 děvčat, které jsme měli k dispozici. Utkání se totiž hrálo na 35 minut a byla šance, že by se holky mohly alespoň dvakrát postavit na pálku. Úvod utkání nás ale nezastihl v nejlepší pálkařské formě. Také mé nadhozy již začínaly postrádat přesnost a v jedné směně jsem si nechtěně připsal 2 strikeouty. Před dohrávkou čtvrté směny jsme tak prohrávali 1-3. Protože se časový limit blížil svému konci, bylo jasné, že máme poslední šanci s výsledkem něco udělat. Děvčata se ale v dohrávce zvedly, aktivně si říkaly, kam to chtějí hodit a nakonec i pálily. Nakonec z toho byl parádní obrat na 5-3 proti kvalitnímu soupeři.
Suma sumárum z toho nakonec bylo konečné 7. místo. Troufám si říct, že tým rozhodně měl kvality na lepší umístnění. Na druhou stranu děvčata rotovala na pozicích, nechávaly jsme je hrát pozice, které zrovna chtěly, i když je běžně nehrají. Slabým místem také byl můj nedostatek trenérských zkušeností a věřím, že zkušenější trenér by v některých okamžicích udělal kroky, které by tým rychleji zvedly. Rozhodně mám na čem na sobě pracovat.
Ale turnaj byl hlavně o tom, aby si ho děvčata užily a mně největší radost dělaly úsměvy, kterými celý turnaj nešetřily. Doufám, že si vytvořily nová cenná přátelství a budou na tento turnaj vzpomínat ještě dlouho. Zároveň chci vyzvednout práci klubů, které daly holkám výborný základ (konkrétně Olympia Blansko, Skokani Olomouc, Klasik Frýdek-Místek, Snails Kunovice a Camels Rožnov pod Radhoštěm) a pořadatelé tak projevily zájem o to, aby 4 děvčata z Diamond Queens mohly pozvat do týmu, který bude hrát na příštím Supercupu. Poděkování patří také všem rodičům, kteří přiložili ruku k dílu (ať již v dugoutu, na hřišti, případně se soc. sítěmi nebo fotkami).
Samozřejmě, tímto turnajem projekt Diamond Queens nekončí, ale věřím, že je to začátek dlouhé práce. V této době eviduji přes 60 registrovaných hráček z celé ČR a pro všechny bych chtěl připravit různé možnosti zahrát si na turnajích, případně absolvovat čistě dívčí kempy a podobně. Sledujte nás a postupně se dozvíte víc.
