Komentář: Nebuďme smutní. Máme být na co hrdí

Dnešní vysoká prohra Česka s Tchaj-wanem spustila mezi českými fanoušky vlnu emocí – od zklamání až po znechucení a hledání chyb. Osobně si ale myslím, že rozhodně není potřeba český baseball zatracovat, a hlavně se není za co stydět.

Musíme si uvědomit, že jsme prohráli s druhým nejlepším týmem světového žebříčku. A to ještě jejich soupisku posílil Američan Stuart Fairchild, jenž proti nám odpálil grand slam homerun. Američan v týmu vítěze Premier12? V zemi, kde je baseball sportem číslo 1, která se může pochlubit vlastní profesionální ligou a navíc mnohem početnější hráčskou základnou?

Co tím chci říct? Že i takové země jako Tchaj-wan, ale i Korea a další, jsou rády za kvalitní posily, jen aby na World Baseball Classic uspěly a minimálně se vyhnuly baráži. Zejména Tchaj-wan s tím má vcelku čerstvou zkušenost, kdy se musel prokousat zpátky z kvalifikace. My jsme hrdí na to, že máme tým složený převážně z amatérů a každý příchod cizince vyvolává velké emoce. Ano, náš amatérský status je v očích široké mezinárodní veřejnosti krásná „cinderella story“, ale pak naráží na realitu.

Ale ani navzdory tomu nemůžeme vystoupení Česka na WBC hodnotit na základě jedné vysoké prohry. Jak zmínil Pavel Chadim na tiskové konferenci po utkání, je to naše první prohra po 7 směnách na turnaji vůbec (sečteno i s rokem 2023). Stále mám v paměti debaty s fanoušky před minulým WBC, kdy mnozí tipovali, že prohrajeme většinu utkání rozdílem třídy. Realita je ale nakonec mnohem přívětivější, jen jsme se za poslední 3 roky naučili očekávat od reprezentace mnohem víc než před pár lety.

Nesmíme také zapomínat na to, že je to stále baseball a ten běžně přináší vysoké výsledky. Zrovna Tchaj-wan si jednu takovou prohru „užil“ v pátek. Prostě ne vždy se vše sejde, jak má, a pak to dopadne podobně.

Je však důležité si uvědomit, jaký obrovský progres národní tým udělal a s ním i celý český baseball. Když půjdeme postupně, tak v kvalifikaci na WBC v roce 2012 jsme zaknihovali dvě vysoké prohry: 1-16 s Německem a 5-12 s Velkou Británií. O 4 roky později jsme se již málem prokousali do finále kvalifikace (nebýt zářezu rozhodčího na 1. metě v utkání s Nikaragují) a s Mexikem plným profíků jsme prohráli těsně 1-2. Pak už následovala postupová kvalifikace v Regensburgu a slavná výhra nad Čínou, díky které letos sledujeme naše borce na dalším turnaji. Navíc v té nejtěžší možné skupině, což znamená, že i naši soupeři museli zbrojit co nejvíce, aby zvýšili své šance na postup do další fáze.

A nezapomeňme ani na poslední evropský šampionát, který po dlouhých 30 letech přinesl mnoha generacemi očekávanou medaili.

Ještě než dokončím tento komentář, přidám jednu situaci z předzápasové tiskové konference před duelem s Jižní Koreou. Na ní byl za Česko Martin Mužík. Přihodím to sem bez příkras.

Otázka novináře: Podle záznamů jste za poslední tři roky moc nehrál v české extralize. Mohl byste popsat, jaká byla vaše situace od chvíle, kdy jste se zúčastnil WBC v roce 2023?
MARTIN MUŽÍK: Řekl jste, že jsem nehrál moc?
Novinář: Kontroloval jsem statistiky.
MARTIN MUŽÍK: Mám pocit, že jsem hrál – mám pocit, že jsem hrál všechny tři sezóny v České republice, všechny kompletní sezóny se svým domácím klubem, a bylo to skvělé. Český baseball se stává stále populárnějším v České republice a také v Evropě. Jsme za to rádi a doufáme, že to bude pokračovat.

Martin Mužík v posledních letech odehrál v Extralize postupně 39, 34 a 31 utkání a patřil mezi nejvytěžovanější hráče v klubu. Celkem tedy nastoupil do 104 utkání v Extralize za 3 sezóny. Profesionálové v MLB jich odehrají více za jedinou sezónu. A protože je baseball hodně repetitivní sport, tak se to samozřejmě musí někde ukázat.

Chci tím říct, že za stávajících podmínek a se současným nastavením ligy i klubů se baseball u nás může ještě zlepšovat, ale moc velký prostor tam podle mně již není. Pojďme proto letošní vystoupení na World Baseball Classic využít k tomu, abychom našli způsob, jak posunout český baseball opět o krůček dál. Protože ten progres, který jsme udělali, je s ohledem na možnosti obrovský. A postarali se o to právě samotní hráči, ale i trenéři v klubech a v národním týmu.

Takže nebuďme smutní, že to letos na World Baseball Classic nevyšlo. Stále máme před sebou doufám krásný baseballový rok. Čeká nás znovu velmi kvalitně obsazený Pražský baseballový týden, což samo o sobě ukazuje, že již patříme do vyšší kategorie než před pár lety. A hlavně, na podzim kvalifikace na Premier12. Na turnaj, který se hraje bez kmenových hráčů týmů z MLB a má také přísnější pravidla pro to, kdo může obléct dres národního týmu. Věřím, že v ní budeme hrát mnohem vyrovnanější partii a my si to náramně užijeme. Nyní nás ale čeká ještě jeden svátek. Utkání se „Samuraji“ v čele s nejlepším baseballistou na světě.

Podpoř nás za cenu jedné kávy! Nebo si kup náš merch!