Pod pokličkou japonského giganta: Jak jsme se dostali na trénink akademie Yomiuri Giants

Do Japonska na World Baseball Classic letos vyrazila řada českých fanoušků. My jsme ale chtěli víc než jen fandit na tribunách Tokyo Dome. Náš cíl byl troufalý – nahlédnout do zákulisí výchovy mládeže v zemi, která baseballu zasvětila duši. Díky souhře náhod a pomoci klíčových lidí se nám podařilo něco výjimečného: absolvovali jsme stáž u týmu U15 legendárních Yomiuri Giants. Co jsme tam viděli a jaké zrcadlo to nastavuje českému baseballu?

Autory textu jsou Michal Hrubý a jeho syn Tomáš (hráč kategorie U15 klubu Draci Brno).

Do Tokia jsme vyrazili jako mnozí další příznivci českého národního týmu, kterým se podařilo překonat logistické komplikace spojené se situací na Blízkém východě. Pro nás to byla již druhá cesta do země vycházejícího slunce – ta první se konala během premiéry Česka na WBC v roce 2023. Tentokrát jsme si ale kromě fandění dali ještě jeden, mnohem odvážnější cíl.

Jak se zrodila myšlenka na Yomiuri

Věděli jsme, do čeho v Japonsku jdeme, a tak jsme si dovolili uvažovat trochu drze. V červnu 2025, během turnaje FirstCup U8, kde dlouhodobě působím jako technický komisař, jsem oslovil manažera reprezentace Pavla Chadima. Zajímal jsem se, zda by neexistovala možnost absolvovat krátký trénink či stáž s některým z japonských mládežnických týmů.

Pavel Chadim projevil svou pověstnou velkorysost a propojil nás dál. Zásadní roli sehrál Kenshoku „Kenny“ Takubo – japonská „spojka“ českého národního týmu, baseballový světoběžník a muž, který mimochodem letos pomáhal s angažmá Takashiho Ogina v Brně.

Když mi Kenny po půl roce komunikace napsal, že zkusí oslovit organizaci Yomiuri Giants U15, četl jsem ten e-mail asi pětkrát a lapal po dechu. Dostat se k „New York Yankees Východu“, byť na mládežnické úrovni, je něco, co se běžnému smrtelníkovi nepoštěstí. Byli bychom vděční za jakoukoliv lokální školu, ale tohle byl splněný sen.

Výběr z bobulí a rozpočet, ze kterého se točí hlava

Yomiuri Giants jsou historicky nejúspěšnějším týmem Nippon Professional Baseball (NPB). Areál Giants v Yomiuri, kam jsme dostali přístup, slouží primárně pro druhý farmářský tým, ženský tým a právě mládežnickou kategorii U15.

Postupně jsme zjistili zajímavý fakt: Giants jsou jediným profesionálním týmem v Japonsku, který má vlastní tým U15. Důvodem je především PR a podpora rozvoje japonského baseballu. Výběr hráčů je zde extrémně neúprosný. Do kategorie U13 probíhá masivní try-out, kterého se účastní 500 až 600 dětí. Klub vybere pouhých dvacet talentů ročně. Tito chlapci stráví v systému tři roky a poté odcházejí na střední školy s dobrým baseballovým programem, k čemuž jim „řádek v životopise“ od Giants výrazně otevírá dveře.

Jak trefně poznamenal jeden můj moravský kolega – je to doslova „výběr z bobulí“. V tomto týmu nenajdete slabinu.

Zázemí a financování jsou pro Středoevropana stěží představitelné. O tým U15 pečuje 11 úzce specializovaných koučů. Roční rozpočet této jediné mládežnické kategorie se pohybuje kolem 100 milionů jenů (cca 13,5 milionu Kč).

Zajímali jsme se o herní detaily. Například: jak rychle hážou patnáctiletí nadhazovači Giants? Odpověď nás překvapila. „Rychlost se pohybuje od 108 do 140 km/h. Ale náš nejefektivnější nadhazovač hází kolem 110 km/h. Rychlost není vždy jediným faktorem úspěchu.“

Japonští trenéři také apelují na přirozený vývoj. Hráče nenutí cvičit doma a absolutně nepodporují silový trénink s těžkými činkami, který by mohl negativně ovlivnit tělesný vývoj dospívajících. Místo toho sázejí na cvičení s vlastní vahou.

Katedrála baseballu: Jak vypadá trénink

Naše osmidenní stáž začala úsměvně – hned první den nás hlídač vyhnal z parkoviště. Další den už jsme ale měli na krku akreditace a volný přístup do všech prostor.

Vstup do obrovské tréninkové haly připomíná vstup do katedrály. Umělý trávník je rovný jako stůl, podmínky absolutně ideální. Hala je rozdělena do sektorů: prostor pro infield, pálkařské klece s inteligentními nadhazovacími stroji (když dojdou míče, sbírají je i samotní trenéři – bývalé hvězdy NPB) a precizní antukový kopec pro nadhazovače.

Tréninkový režim má svá specifika. Hráči přicházejí do haly a okamžitě s hlubokou úklonou zdraví každého dospělého. Respekt je zde hmatatelný. Trénink nezačíná baseballem, ale atletikou a hrami. Hráči hrají házenou s pěnovým míčem nebo „badminton“ s košíky bez sítě. Koučové věří, že baseballista musí být především všestranný atlet.

Během vlastního tréninku si každý hráč napíše na žlutý lísteček svůj denní cíl a přilepí ho na nástěnku. Zaujalo mě, do jakých detailů patnáctiletí kluci zacházejí: „O víkendu jsem hrál druhou metu a měl jsem špatný pohyb k míči, rád bych na tom s trenérem zapracoval.“ Koučové se hráčům nenutí – fungují jako chodící encyklopedie, které pomáhají těm, kdo si o radu sami řeknou.

Fascinující byl i důraz na disciplínu. Přesně v 18:40 trénink utichl a všichni hráči se vrhli na nakládání vybavení do dodávek na víkendové zápasy. Měli na to přesně 20 minut, pak se vrátili k tréninku. A nechyběl ani kulturní šok – po zápasech na univerzitním hřišti v Omé si hráči Giants sami uklízeli šatny a vytírali toalety.

no images were found

Zrcadlo pro český baseball

Měli jsme neuvěřitelnou možnost věnovat se s Tomášem hodinu individuálnímu tréninku nadhozu pod vedením Tadahira Ogina (bývalého nadhazovače Chiba Lotte). Zjistili jsme také, že v týmu Giants působí hráč s českými kořeny, jehož otec nám poskytl cenné informace o životě a baseballu v Japonsku. Výměna kontaktů proběhla a my věříme, že tyto vazby mohou českému baseballu v budoucnu pomoci.

Příležitost, kterou jsme dostali, hodnotíme jako nadpozemskou. Zároveň nám ale nastavila zrcadlo. Českému baseballu přejeme, aby se podobné stáže staly běžnou součástí výchovy talentů. Nehledejme „českou cestu“, ta neexistuje. Evropský baseball netahá za delší konec provazu. Vychovávat mládež jen s vidinou české Extraligy už nestačí.

Momentálně se Česko nachází na svém baseballovém vrcholu. Máme skvělé mladé nadhazovače házející přes 150 km/h, v poli jsme konkurenceschopní (což ukázalo i WBC). Bez dalších investic, mecenášů a profesionalizace vedení se ale dál neposuneme. Musíme obdivovat oběti rodin, které z vlastních peněz financují rozvoj hráčů v zámoří.

Jsme přesvědčeni, že jedinou cestou vpřed je profesionalizace naší nejvyšší soutěže, i když to bude běh na dlouhou trať. Máme obavu, že příběh o „sympatických amatérech“, který svět obdivoval, by mohl za pár let vyprchat, pokud neukážeme, že se umíme posunout na další úroveň.

Závěrem bychom rádi poděkovali národnímu týmu za skvělou reprezentaci v Tokiu a za možnost setkat se s hráči přímo na ploše po zápase s Japonskem. Obrovský dík patří i našemu domovskému klubu Draci Brno – s nadsázkou „Yomiuri Giants Česka“ – za jejich profesionální systém výchovy a trenérům, kteří naší mládeži věnují svůj čas. Českému baseballu přejeme vice takových klubů se stabilním zázemím a profesionály u kormidla jakými jsou Arnošt Nesňal a věčně energický mecenáš Igor Kratochvíl, stejně tak více nadšených a baseball podporujících měst jakým je právě Brno.  

A největší díky patří naší rodině a matce dítěte, která nás v těchto cestách za baseballovým poznáním neúnavně podporuje.

Michal a Tomáš Hrubý pro milujeme-baseball.cz

Podpoř nás za cenu jedné kávy! Nebo si kup náš merch!