Rozhovor s Arnoštem Nesňalem – nezkrácená verze

Draci Brno jsou tuzemský sportovní fenomén. Vždyť za od roku 1995 získali celkově devatenáct titulů mistra republiky. Z velké míry se o to zasloužil také Arnošt Nesňal, který letos slaví patnáct let ve funkci manažera Draků. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se zmínil nejen o tom, co je popisem práce baseballového manažera, ale také o připravovaném projektu Evropské ligy.

 

Arnošte prozraďte nám jak jste se vůbec k funkci jednatele společnosti Pro Draci s.r.o. dostal?

 

To už je tak strašně dávno (zamyslí se) Již to bude asi osmnáct let, kdy jsem při vysoké škole hrál za Draky a dostal jsem funkci sekretáře klubu. Jakmile jsem školu dostudoval, tak mi Igor Kratochvíl nabídl práci.

 

O jakou školu se jednalo?

 

Vysokou ekonomickou na Mendelově univerzitě.

 

Přece jen v té době byl a vlastně až dodnes je baseball, až na pár výjimek, amatérským sportem. Kde jste vůbec hledal vzory pro Vaši práci a kdo Vás za ta léta nejvíce ovlivnil?

 

Určitě mě nejvíce ovlivnil Igor Kratochvíl. Nejen tím, že mi tuto práci dal, ale také svým přístupem k životu a baseballu. Je to obrovský vizionář a víceméně díky němu se Draci dostali, tam kde jsou dnes. Důležitým krokem bylo, že jsme začali uvažovat, že založíme firmu, která se o baseball bude starat. Druhým člověkem byl Geoff Samuels, kterého Igor najal jako hlavního trenéra týmu. Principy, které zavedl do sportu, jsem pak aplikoval do vedení Draků.

 

Jaké je Vaše krédo nebo motto, které Vaši práci provází?

 

Já bych to řekl asi takhle. Geoff vždycky říkal: „Tady v Česku je všechno těžké. Pro Čecha je vše vždy těžké.“ Když jsme jeli na první Evropský pohár mistrů, tak říkal, že jej jdeme vyhrát. Bude to těžké, ale všechno je těžké. A z toho se odvíjí moje motto, že kdyby to nebylo těžké, tak to není zábava.

 

Dá se říct, že se Draci z malého lokálního klubu, pod Vašim vedením, stali prakticky evropským velkoklubem. Stále mi však chybí více českých týmů mezi nejlepšími evropskými celky. Kde hledat příčiny tohto stavu?

 

Možná to bude v rozstříštěnosti vedení klubů. Jak jsem říkal, Igor Kratochvíl dal šanci Geoffovi. Ten si přetvořil tým a stala se z toho fabrika na tituly. Pak dal šanci mě a jako jednatel mám poměrně vysoké pravomoci. Není to jak v jiných klubech, kde se musí sejít pět lidí a hlasují, jestli koupí kohoutek na hadici. My jsme dynamičtější, rychlejší a operativnější než ostatní kluby.

 

Myslíte si tedy, že zrovna toto bylo nejdůležitější pro rozvoj klubu?

 

Řekl bych to jinak. Samozřejmě i my Draci máme svůj výkonný výbor (Igor Kratochvíl, Martin Veselý, Pavel Chadim, Michal Jukl a Arnošt Nesňal – pozn. red.) a je důležité, že všichni lidé, kteří se pohybovali a pohybují kolem vedení se vždy dokázali dohodnout. Fungujeme prakticky patnáct let bez jediné vážné rozepře ve stejném složení. Nikdo nikdy nebyl odvolán a nemáme valnou hromadu každý půl rok. Jsme stabilní a čitelní, v tom vidím největší plus.

 

Kdyby jste měl kriticky zhodnotit Vaši práci na pozici manažera Draků, co se Vám za těch 15 let povedlo a co naopak nepovedlo?

 

Myslím, že se toho povedlo dost, není jen moje zásluha, ale je to zásluha celého týmu lidí, kteří v Dracích působí. A co se mi nepovedlo? Asi to, že jsem přibral čtyřicet kilo, což považuji za velký neúspěch.(usmívá se)

 

Když se řekne baseballový manažer, tak má jen málokterý fanoušek představu, co všechno je v popisu jeho práce. Prozraďte nám, co tato práce obnáší.

 

Nic a všechno. Snažím se vědět o všem, co se v organizaci děje a aby organizace vystupovala čitelně navenek. Aby byly jasné naše cíle, abychom se vhodně prezentovali ve spojitosti s našimi sportovními úspěchy. To z nás dělá docela respektovanou značku v Brně. To je asi ta hlavní náplň mé práce. Dělat vše pro to, aby naše vnitřní filozofie „tvrdě makat a nikdy se nevzdat“ byla prostoupena Draky od šestiletého kluka až po nejstaršího hráče v Áčku. A to se nám docela daří.

 

Baseball je, stejně jako každý sport, závislý na finanční podpoře. Je vidět nějaký progres v shánění sponzorů pro baseballový klub, nebo jsou sponzoři, i navzdory tomu všemu co děláte, k této spolupráci skeptičtí?

 

Je potřeba to rozlišit na sponzorství a reklamní partnerství. Máme celou řadu sponzorů, kteří dávají peníze do našeho klubu dlouhé roky právě proto, co jsem řekl předtím. Jsme přímočará organizace. Když nám sponzor dá sto tisíc, tak vidí, že se to neprolilo přes nějakého profesionálního hráče, ale děti mají více míčků. Naši hráči dokážou být dobrými vzory pro mladší hráče. Z tohoto pohledu se nám daří držet stabilní bázi sponzorů, kteří nás každý rok podporují. Na druhou stranu, že by reklamně zajímal nějakého partnera baseball, tam je to stále stejné. Situace se nezhoršuje ani nezlepšuje. Vždycky musíte mít známé a někdo vás musí doporučit a pokud se jim to zalíbí, tak vám nějakou korunu dají. Nám se daří, že většinou již u nás ten partner zůstane.

 

Další otázku obvykle pokládám hráčům. Čtenáře by jistě zajímalo, jak vidí proměnu českého baseballu za uplynulých 15 let klubový manažer ze své kanceláře.

 

Mám všech devatenáct titulů Draků. Šest jsem jich získal jako hráč a proto můžu to posoudit ze všech pohledů. Pro běžného laika je nejviditelnější, že se proměnily stadiony. My jsme kdysi začínali v Zamilovaném hájku, kde nebyla tráva v infieldu (vnitřním poli – pozn. red.). Na trénink jsme měli k dispozici deset-patnáct míčů a když se nějaký ztratil, tak jsme jej šli hledat do meze za hřištěm. Dnes hráči hrají na profesionálním stadionu s osvětlením a na tréninku mají k dispozici dvěstě míčů. Když jsme kdysi trénovali Batting praktice (trénink pálkařů – pozn. red.), tak když někdo trefil míč k plotu s kovovou pálkou, byl pro ostaní za krále. Dnes máme obrovskou desetimetrovou síť za homerunovým plotem, který kluci pravidelně přestřelují a my se pak bojíme, aby netrefili nějaké dítě. Silově, rychlostně, všechno se extrémně zlepšilo. Naopak co se zhoršilo, tak to je ta „zabejčenost“ a vůle. Teď se mi zdá, že ti hráči by chtěli vše příliš načančané a na zlatém podnosu. My jsme běhali a zvedali železo kdekoliv. Dnes, když to řeknu přehnaně, pokud nemají klimatizovanou posilovnu, tak netrénují, tak jak by mohli.

Pojďme zpátky k Drakům. Letos mohli Draci získat jubilejní dvacátý titul, což se nakonec nepovedlo. Jak byste tedy zhodnotil uplynulou sezonu ve srovnání s minulými patnácti lety?

 

To se těžko srovnává. Já si myslím, že letošní sezonu jsme hráli mnohem lépe než loni. Hráli jsme prakticky bez jediného výkyvu. Naše forma gradovala k evropskému poháru, kde jsme udělali historický úspěch. Bojovali jsme s každým soupeřem a byli jsme schopni být v zápase. V extraligovém finále jsme prohráli až v zápase číslo pět o dva body. Minulý rok jsme utkání číslo pět vyhráli o bod. Je dobré, že se ten baseball zlepšil. Je dobré, že se tyto finálové série rozhodují až pátých zápasech a nejsou jednoznačnou záležitostí. Věřím, že ten jubilejní titul dřív nebo později získáme.

 

Neláká Vás postoupit v baseballové hierarchii trochu výš a kandidovat v příštích volbách na pozici předsedy ČBA?

 

V mém černobílém světě mě toto opravdu neláká (směje se). Já se snažím angažovat v oblasti trenérských přednášek. Pomáhám v STK (sportovní a technická komise – pozn. red.), marketingové komisi a myslím, že to úplně stačí.

 

Tento pátek se zúčastníte jednání o novém konceptu Evropské baseballové ligy, kterou má zaštítit nová Evropská organizace profesionálních baseballových klubů. Tam jste jako přizváni jako jediný český tým. Co to pro Váš klub znamená?

 

Za poslední dvě dekády si Draci dokázali v Evropě vybudovat dobré jméno. Že jsme byli přizváni k tomuto projektu je pro nás pocta a výsledek toho, co se tady za posledních dvacet událo. Je na tom vidět i to, že jiné kluby polevily a nenašel se nikdo, pro koho by byla vize Evropské ligy zajímavá. Věřil jsem trochu Ostravě, která s osvětlením, kvalitním zázemím a organizačními schopnostmi po tom mohla skočit. Když jsem poprvé o tomto projektu slyšel, tak jsem si říkal „To je super!“. Najednou budou mít hráči víc zápasů a nám se navíc zespodu tlačí nahoru mladí hráči, kteří by potřebovali odehrát více směn v extralize. Za druhé, pořád ten sport děláme sami pro sebe. Jakmile by přišel projekt Evropské ligy, tak by se tento sport začal dělat pro diváka. Věřím, že pokud by sem přijeli Holanďani a Italové, tak bychom mohli zaplnit stadion. Jsem v tomto optimista.

 

A co tato soutěž Drakům přinese?

 

Je několik rozměrů, co by mohla Evropská liga našemu klubu přinést. Posuneme se na další úroveň. Budeme muset pracovat s lidmi. Konečně by měly investice do marketingu nějaký smysl. Extraliga ve stávajícím formátu, kromě playoffových zápasů, toho divákovi moc nenabídne.

 

Když se na to podíváme z finanční stránky, jste schopni to zvládnout? Přece jen hráči již nebudou moci fungovat na ryze amatérské úrovni.

 

To je další věc. Když budu po hráčích chtít aby, místo třiceti pěti zápasů o víkendech, odehráli pětasedmdesát a z toho polovinu přes týden, tak se ten sport musí posunout k lehké profesionalizaci. A to je jen dobře. Jestli chceme, aby dosahovali vrcholných profesionálních výkonů, tak si nemůžeme říkat, že kluci mají profesionální přístup, ale nic za to nedostanou. To je napětí, které vrcholí tím, že ti kluci končí dřív, než dosáhnou svého potenciálu. Projekt Evropské ligy je někde v číslech kolem tří a půl miliónů. Věřím, že partneři, kteří nás dlouhá léta sponzorují, přispějí o něco víc. Věřím, že budeme schopni vybrat významnou část tohoto rozpočtu na vstupném. Samozřejmě bez pomoci města Brna a Jihomoravského kraje by to nešlo.

 

Dají se očekávat nějaké peníze také od Evropské asociace, stejně jako třeba ve fotbale?

 

Organizátor Evropské ligy nemá „bohužel“ nic společného s CEB (Evropská baseballová asociace – pozn. red.). Je to projekt dvou holandských vizionářů, kteří založili asociaci Evropských „velkoklubů“ jako Neptunus Roterdame či Fortitudo Bologna…. a my. Vidí v této soutěži obrovský potenciál s průměrným počtem diváků 1500-2000. Jsou pozitivní a přislíbili, že seženou partnery a startovné. CEB je nyní spíše v opozici a osobně doufám, že přes tuto „nespolupráci“ Evropská liga vznikne.

 

 

 

 

Z mého pohledu by tato soutěž mohla být příslibem pro hráče z ostatních klubů, kteří budou mít motivaci a budou si chtít zahrát v této soutěži….

 

Nejprve se musí rozhodnout, zda liga opravdu vznikne Tento pátek se všechny kluby sejdou v Amsterdamu a bude se jednat. Ja osobně bych ji strašně rád hrál, i když vidím kolik problémů ještě před sebou máme. Proto když mi v pondělí zavoláte, tak budu mít možná dobrou zprávu a Evropská liga začne v dubnu. Také je docela možné, že se dozvíte kolik týmů a z jakých důvodů to odřeklo. Je tady ještě hodně otázek, na které čekáme odpověď.

 

Myslíte, že pokud by se tento projekt nerozběhl příští rok, bude tady naděje, aby se tak stalo v roce následujícím? Třeba pod patronátem CEB?

 

Když se na to dívám z pohledu klubu, tak my jsme připraveni tuto soutěž hrát a je nám jedno, kdo ji organizuje. Když jsme měli jednání s předsedou České baseballové asociace Petrem Ditrichem, tak jsme se dozvěděli, že naše asociace nás v tomto úsilí podporuje.

 

 

Závěrem se zeptám ještě na jednu otázku. Jak vidíte Vy český a evropský baseball za dalších patnáct let?

 

Myslím si, že pokud vznikne tento projekt Evropské ligy, tak by se mohlo ukázat, že se tento sport hraje pro diváka. To je to, co českému a evropskému baseballu přeji. Byl jsem se podívat na zápas v Itálii a musím říct, že to bylo na naší úrovni. Přišlo dvě stě lidí, ani se nevybralo vstupné a lidi si tam popovídali. To není takové to fanouškovštví jako vidíme třeba na fotbale nebo na hokeji. Přál bych si, aby si lidi na stadiony našli cestu. Pokud pak fanoušci budou schopni „vybučet“ nebo naopak pochválit daného hráče, tak si myslím, že to bude hráče motivovat k lepším výkonům. Co se týká úrovně hry, tak ještě máme hodně před sebou. Přeci jen to zlepšení již nebude tak raketové, jak za posledních pár let. Určitě se však český baseball dostane na úroveň toho, aby pravidelně bojoval o medaile na Mistrovství Evropy.