S Markem Vičarem nejen o SuperCupu a rozhodcování
Marek Vičar dává rozhovor pro místní TV Foto: Pavel Chorobik
Přesně před dvěma týdny proběhly po celé republice Stříbrné SuperCupy. Osobně jsem navštívil jeden z nich ve Frýdku-Místku, kde jsem kromě pěkných baseballových bitev potkal také pár zajímavých lidí. Jedním z nich byl Marek Vičar, který mě kdysi dovedl také k pískání. A protože je Marek hodně zajímavý člověk, se kterým si rád povídám, tak jsem jeho přítomnosti využil a trochu jej pro vás vyzpovídal.
Marek přijel do Frýdku-Místku jako technický komisař a dohlížel na průběh tohoto turnaje. V tričku a kšiltovce IBD byl rozhodně nepřehlédnutelnou osobou. Kvůli jeho vytíženosti jsme tak původně plánovaný rozhovor přesunuli ze soboty na neděli. Nakonec z toho vzniklo delší povídání. Věřím však, že stojí za přečtení.
Marku prozraď čtenářům, jak probíhá příprava na Superpohár z pohledu pořadatele. Kdy pro vás vůbec začíná příprava na nastávající ročník turnaje.
Ve chvíli kdy skončí aktuální SuperCup, tak vlastně začíná další. My se neplácáme po zádech, že se nám povedlo něco výjimečného. I když se nám to líbí, tak myslíme hned na další turnaj. Zaměřujeme se hlavně na to, co se nepovedlo a snažíme se to zlepšit. Chceme, aby každý další SupeCup byl o něco lepší, než ten předcházející. Po skončení jednoho ročníku si turnaj vyhodnotíme a někdy na přelomu září-října máme velkou schůzi, kde se bavíme o dalším ročníku. Ale jinak nápady od všech přichází v průběhu celého roku. Menší změny jdou aplikovat celkem rychle, ale ty velké obvykle nejdou aplikovat rychle. Ty pak řešíme na této schůzi. Na Horské klinice již známe termíny jednotlivých turnajů a řešíme stříbrné Superpoháry. A někdy kolem března-dubna vrcholí přípravy na turnaj.
A kdo tedy stojí za tímto nyní již velkým projektem?
Organizace IBD. Na pomyslném vrcholu pyramidy jsou hlavně tři pánové – Jirka Herold, Jirka Benátčan a Bóža Bílek. Tato trojice pro SuperCup dělá neskutečně moc a bez nich by tady tento turnaj nebyl. Důležité je, že IBD, ačkoliv je vedená zmíněnými pány, tak každý člen funguje samostatně a má na starost určitou nezbytnou věc v rámci turnaje a na té pracuje, jak nejlépe umí. Nikdo nikomu nerozkazuje.
Rozumím tedy správně tomu, že jste všichni dobrovolníci?
Je to tak. Nyní nás je sedmnáct a všichni to děláme naprosto nezištně. Děláme to proto, že nás to baví. Řekl bych, že i to je důvod, proč je SuperCup tak úspěšný.
Když si říkal, že na podzim řešíte nové nápady, tak mě napadá, jestli jste si někdy řekli: Ano to je dobrý nápad, ale zatím to není v našich možnostech.
Vize SuperCupu je v obdobná Little League. My bychom chtěli, aby stejné turnaje, jako je Stříbrný Superpohár probíhaly nejen v Česku, ale po celé Evropě. To je naše vize. Aby se na hlavní turnaj dostali opravdu ti nejlepší z celé Evropy. Samozřejmě těch vizí máme hodně. Některé určitě zapracujeme do turnaje v nejbližších letech. Chceme i nadále překvapovat.
Je tedy možné, že za nějakých deset let bude mít Česká republika ve finálovém turnaji pouze jedno místo?
V Little League se hlavního turnaje účastní několik týmů z USA a pak po jednom týmu z určité oblasti. Stejně by to bylo i se SuperCupem. Přeci jenom to děláme my Češi. Bylo by tam tedy více českých týmů a k nim ty nejlepší týmy z Evropy. Tak by to mohlo vypadat v nejideálnějším případě.
Kdyby se to ale dělalo takto ve velkém, tak si nedokáží představit, že by to šlo dělat i nadále amatérsky.
Já si to také nedokáži úplně představit. Ale nějakou vizi musíme mít a třeba to pak amatérsky dělat nebudeme.
Když se podíváme na letošní ročník, máš v některém z týmů svého favorita?
Pohled do historie turnaje říká, že nejúspěšnějším týmem jsou Draci. Poslední rok vyhrála Třebíč a tyto dva týmy jsou pro mě největší favoriti. Ale musím říct, že se to celé neskutečně vyrovnává. Prvních deset týmů je schopných se navzájem porazit. Takže hledat favorita je hrozně těžké. A jsem rád, že se to tak vyrovnává. Dovolím si říct, že alespoň deset týmů má na to, aby SuperCup vyhrálo.
Pojďme nyní k tobě. Ty máš zajímavou historii, jak ses vůbec k baseballu dostal….
Já jsem od nějaké druhé třídy dělal karate. Jenže když jsem měl čtrnáct let, tak mě přestalo bavit. A můj kamarád Vojta Papež (nyní nadhazovač Techniky Brno) hrával baseball. Mně se to líbilo a chtěl jsem také začít. Tak jsem nastoupil do Draků, kde jsem hrál dvě sezony. Tím, že jsem začal pozdě a navíc ve špičkovém klubu, tak pro mě bylo složité se prosadit. Ale je zajímavé, že za ty dvě sezony (2005 a 2006) jsem dvojnásobný mistr republiky. Ačkoliv ne mým přičiněním (směje se). My jsme v Zamilovaném Hájku hodně běhali. To mě bavilo a tak jsem šel dělat atletiku. U baseballu jsem tak pět let vůbec nebyl. Pouze jsem hodně sledovat MLB a najednou jsem viděl věci, které jsem nejdřív nechápal. Když říkám, že jsem MLB sledoval hodně, tak to znamená vidět 140 zápasů ze sezony mého oblíbeného týmu živě. A strašně mě to chytilo. Navíc jsem často jezdíval na kole kolem MBS a občas se zastavil na nějaký zápas. A postupně mě oslovil Martin Toman, jestli nechci komentovat zápasy. K tomu se pak přidalo trénování dětí a rozhodování zápasů. Postupem času jsem zůstal pouze u toho rozhodování.
V roce 2014 jsi byl oceněn jako Trenérský objev. Dvakrát ses dostal jako trenér na Little League resp. Junior League do USA. Zajímalo by mě, proč ses tedy rozhodl ukončit trenérskou kariéru a věnuješ se pouze rozhodování?
Když jsem trénoval, tak jsem nikdy neměl příliš velké ambice. Trénoval jsem proto, že mě práce s dětmi bavila. Navíc jsem byl součástí týmu alespoň jako trenér a chtěl jsem pomoct Drakům. Ale nikdy jsem se neviděl jako reprezentační trenér a podobně. Jako rozhodčího mě bavilo postupovat nahoru do extraligy a až na mezinárodní listinu rozhodčích. Mým snem je dělat rozhodčího na Poháru mistrů. Takže v rozhodování jsem vždy ambice měl.
Jako rozhodčí se pohybuješ po většině hřišť v České republice, kde se ti píská nejlépe?
Kvalitně se starat o baseballové hřiště je velice náročné. Finančně i lidsky. Z mého pohledu nejhezčí hřiště u nás mají Draci Brno, stará se jim o něj člověk, který ví, co dělá a Draci pořád přemýšlí, co by ještě mohli vylepšit. Hodně se mi letos líbí hřiště v Blansku a v Třebíči. Pokud bych se na to ale podíval jako na celek, tak nejhezčí baseballový areál je dle mého názoru v Ostravě. V Brně si na baseballu dáte párek v rohlíku, Arrows vám připraví hamburger, na který budete dlouho s chutí vzpomínat.
Posouvá se podle tebe český baseball kupředu? Na čem je třeba nejvíc pracovat?
Kvalita hry se neustále posouvá, jsme v rámci reprezentace schopní hrát vyrovnaný zápas i s takovým týmem, jakým je Mexiko. Myslím, že ještě větší posun je v mládeži, týmy mají i děti do sedmi let a hrají s nimi baseball. V čem je baseball trošku pozadu, je mediální propagace, myslím si, že třeba například Americký fotbal je svou herní kvalitou mnohem horší, ale mediálně pracuje lépe. I proto je dobré, že vznikají projekty nezávislé na asociaci, jako je Milujeme baseball. Já bych si přál, abyste spolu byli schopní spolupracovat.
Co je tedy podle tebe potřeba dělat, aby na baseball chodilo více diváků?
V první řadě musí makat samotné kluby. Zvát lidi na baseball a starat se o ně. Je to strašně náročná práce, která ze začátku nemá žádné výsledky, ale ty se časem dostaví. Ačkoliv na tribuně sedí 30 lidí, klub by měl pracovat, jako by jich tam bylo 500. Ostrava tohle dlouhodobě dělá a lidé tam na baseball chodí.
Nyní si postoupil v hierarchii ČBA o stupínek nahoru a jsi členem Komise rozhodčích. Máš první nominaci na evropský turnaj na ME U12. Kde však vidíš sám sebe za deset let? Kam by ses chtěl posunout?
Strašně si cením každé nominace na extraligu. V ní pískají opravdu jen ti nejlepší a já doufám, že za deset let ji budu moct stále pískat. A co se týká těch evropských nominací, tak stále doufám v ten Pohár mistrů a Mistrovství Evropy mužů.
Když se podívám na nominace českých rozhodčích, tak se dostávají na všechny významné turnaje. Pravidelně máme zástupce na Mistrovství světa různých kategorií, na Mistrovství Evropy a podobně. Kde hledat ten důvod, že má Česká republika tolik dobrých rozhodčích?
Ten důvod je jednoduchý. Nás totiž vycepují extraligoví hráči a manažeři (směje se). My si nemůžeme dovolit být špatní v extralize, protože to pak od nich hned slyšíme.
