Nejdelší utkání československé reprezentace
Česká baseballová historie píše mnoho zajímavých momentů, zápasů a milníků. Jeden z těch nejzajímavějších se odehrál již v roce 1992, kdy ještě tehdejší Československo odehrálo v rámci skupiny B Mistrovství Evropy nejdelší utkání své (a také české i slovenské) historie. Své vzpomínky na tento duel nám zaslal Richard Kania, kterému za to moc děkujeme.
„Myslím, že to bylo ještě pod hlavičkou ČSFR, ale to už si nevzpomínám. Co, ale vím jistě: Byla to kvalifikace o postup do A skupiny a hrálo se v Ladenburgu a Manheimu. Head coach byl tehdy Jim Jones a nebylo moc peněz, tak se spalo ve spacácích v tělocvičně na americké vojenské základně. Na chodnících kolem tělocvičny byly různobarevné čáry, které znamenaly „stupeň utajení“. Myslím, že za žlutou už jsme nesměli. Když jsme se později večer vraceli z města, kde bylo slavnostní přivítání a večeře, nechtěl náš autobus dozorčí na bráně pustit dál se slovy: „What do the bloody communist want at the top secret American Army base!“ (Co chtějí podělaní komunisté na přísně tajné americké vojenské základně? Slovo „podělaní“ může být po 22. hodině ostřejší).
Ale zpět k baseballu, skupinou jsme prošli poměrně hladce a největším soupeřem měla být Litva. Paradoxně jsme se s ní utkali na nejmenším hřišti, které ještě bylo specifické obrovským kruhem se sítí vysoko nad domácí metou. Kvůli ochraně dostihových koní, ti měli výběh hned za backstopem. Nevím přesně kdo už hrál, ale tipnul bych, že začal házet Berka (Jan Berger), chytal asi Jirka Víšek, na první metě už tehdy hrál asi Pavel Budský, na dvojce Láďa Řehák, spojka Roman Talda, třetí meta asi Martin Olšina (nebo Rony Kupka) a ve vnějším jsme byli Jirka Štryncl, moje maličkost a Ota Kaňok. Hřiště bylo v levém poli dost krátké a foukal poměrně čerstvý vítr od domácí mety právě přes levé pole. Po prvních třech směnách to vypadlo, že si v pohodě Litvu povodíme rozdílem, jenže v páté směně s začala karta obracet a vypadalo to, že naopak dostaneme rozdílem my. To už Jim točil všechny dostupné nadhazovače, dokonce šel házet i asistent kouč Daniel Bagin. Nakonec jsme vyhráli 12:8 na homeruny a 33:28 na body po 4 hodinách a 59 minutách. Jim Jones měl svoji kartičku úplně popsanou a nevěděl jak utkání zhodnotit, tak jsme se nakonec shodli na tom, že jeho taktika nepoužít na jeden zápas jednoho nadhazovače, jak bylo v té době běžné, slavila úspěch J. Na oslavách padesátin Ládi Řeháka jsme na tento zápas vzpomínali, jak týmy, které měly hrát tři hodiny po našem utkání notnou dobu čekaly a pak odjely na hotel. Tímto vítězstvím jsme si zajistili první místo ve skupině a v semifinále se utkali s Anglií a ve finále s Německem. Bohužel finálový zápas byl jediný, který jsme prohráli a tak postup do A skupiny se podařil až za další čtyři roky.“
Pro úplnost přidáváme, že kvalifikace se hrála ve dvou skupinách. Československo bylo zařazeno do skupiny B, kterou vyhrálo a následně postoupilo až do finále proti Německu. S Německem nakonec prohrálo 8-14 a dál tak postupoval náš soupeř. Trenérem týmu byl (dle knihy 50 let Softballu&Baseballu) zmíněný Daniel Bagin, jeho asistenty Milan Božovský a Radim Kepák. Nejužitečnějším hráčem turnaje byl zvolen německý nadhazovač Martin Helmig (na obr.)
Zápasy:
Československo – Litva 33-28
Československo – Polsko 18-2
Československo – Rakousko 22-4
Československo – Chorvatsko 13-3
Semifinále:
Československo – Velká Británie 11-9
Finále:
Německo – Československo 18-4
Tabulky
-A-
1. Německo 4-0
2. Velká Británie 3-1
3. Slovinsko 2-2
4. Švýcarsko 1-3
5. San Marino 0-4
-B-
1. Československo 4-0
2. Litva 2-2
3. Polsko 2-2
4. Rakousko 1-3
5. Chorvatsko 1-3
Konečné pořadí:
1. Německo
2. Československo
3. Velká Británie
4. Litva
5. Slovinsko
6. Polsko
7. Švýcarsko
8. Rakousko
9. San Marino
10. Chorvatsko
