Marek Vičar: Máme obrovskou kvalitu
Marek Vičar
© Jan Beneš
Marek Vičar podruhé v řadě získal ocenění pro Rozhodčího roku a proto jsme si s ním popovídali na toto téma. V rozhovoru se dozvíte, kde rád píská, s kterým catcherem se mu dobře komunikuje, ale také to, o čem si se zadáky povídá.
Marku, začnu náš rozhovor trochu netradičně. O rozhodčích se říká, že je to nevděčné povolání? Jak těžké je tedy být rozhodčím v České republice?
Občas uděláme všechno správně, ale zápas končí s pachutí toho, že jsme něco ovlivnili a že kvůli nám někdo prohrál, takže občas to skutečně nevděčné povolání je. Na druhou stranu, pokud máš rád baseball, tak podle mě není nic lepšího. Nikdo není blíž hře, než my a hráči. Jsme diváci, kteří mají ta nejlepší místa na hřišti.
Hráči obvykle mají své oblíbené stadiony. Ať již kvůli fanouškům, tak kvůli zázemí. Jak je to u tebe, když se podíváš na obě hlediska (fanoušci i zázemí)?
Co se týče fanoušků, tak jednoznačně vede Ostrava. Nikde nechodí tolik lidí jako tam. Co se týče zázemí, tak tady jsou zase bezkonkurenční Draci. Soutěžní řád doporučuje klubům, aby rozhodčím připravily občerstvení před utkáním. Draci to svědomitě dodržují, navíc máme pokaždé čistou šatnu a ručníky, takže tam je to zázemí opravdu dobré. Věřím, že se s občerstvením letos přidají i další kluby. Myslím, že dát rozhodčímu vodu a banán do šatny není nic co by nějak zatížilo rozpočet klubu a působí to jako velmi pěkné gesto. Jinak ale všude, až na úplné výjimky, máme šatny a sprchy, takže si nemůžeme stěžovat.
A opačně? Prozradíš nám, kam jezdíš nerad pískat?
Jak jsem řekl, podmínky nejsou špatné. Nemám místo, kam bych jezdil nerad. Jeden můj kolega má celkem úsměvnou historku, jak se převlékali na zápas na Kraví hoře v šatně a vedle v nich si v té samé místnosti přítelkyně jednoho ze zahraničních hráčů smažila na pánvičce vajíčka.
Ale pryč od negativ. V Česku máme mnoho zapálených a velmi dobrých sudích, kteří se dlouhodobě prosazují i v zahraničí. Dlouhá léta tady vyhrával ocenění František Přibyl. Nyní je ale na vzestupu mladá generace počínaje tebou a konče u Tomáše Špilauera. Kde hledat důvod toho, že v takové malé nebaseballové zemi najdeme tolik kvalitních rozhodčích?
Máš pravdu, to je zajímavá skutečnost a je to pravda. Když se podíváme na výsledky rozhodčích z turnajů CEB z loňska, tak všichni se umístili dle hodnocení technických komisařů v první pětce na tom daném turnaji, což je neskutečné. A jsou to právě ti rozhodčí z generace Přibyla, Kroupy, Kulhánka a dalších, takže tam máme obrovskou kvalitu. Cena za rozhodčího roku není objektivní cenou pro nejlepšího rozhodčího, je to spíš cena pro nejoblíbenějšího rozhodčího a v Česku jsou určitě lepší a zkušenější rozhodčí než já. Myslím, že pokud obecně člověka něco baví, tak tomu obětuje hodně, a to je právě příklad můj anebo Tomáše Špilauera. Dáváme tomu fakt hodně. ČBA momentálně více bojuje s kvantitou než s kvalitou. Kvalitní rozhodčí jsou, ale celkově nás je málo a v kritických měsících, především v létě, máme problémy poskládat nominace na všechna utkání.
Sám jsem odpískal několik baseballových zápasů a vím, jak důležitá je v průběhu utkání komunikace mezi rozhodčími. S kým se ti v tomto směru spolupracuje nejlépe?
S Jirkou Kroupou a Davidem Kulhánkem. Oni to oba dělají víc jak dvacet let a já se od nich pořád učím. Všichni tři jsme z Brna, takže se často potkáváme a myslím, že jsme docela sehraní.
Zpočátku jsem si musel zvykat na různé signály, které rozhodčí v rámci komunikace na hřišti používají. Protože pískáš i mezinárodní turnaje, tak se zeptám, jestli používají zahraniční sudí jiné signály, než jsou obvyklé u nás? A s jakým nejbizarnějším signálem (gestem) ses v kariéře setkal?
Signály se používají i v Evropě stejné. Navíc na turnajích jako je mistrovství Evropy, se vždy před zápasem důkladně připravujeme a všechny signály si pro jistotu opakujeme, aby poté nevznikla na hřišti nějaká chyba v komunikaci. Na každém turnaji se mezi námi najde nějaký vtipálek, který začne používat gesta, kterým nikdo nerozumí.
Přišla ti již letos pozvánka na nějaký zahraniční turnaj? Popřípadě máš nějaké zprávy o tom, kam bys mohl jet?
Ještě je brzy, CEB posílá nejprve nominace na červnové poháry mistrů a poté na letní mistrovství Evropy. Nominace chodí většinou koncem února a v březnu. Já jsem poslední dva roky byl na Evropě U12. Velice rád bych se posunul alespoň na kategorii U15, ale budu vděčný za jakoukoliv nominaci.
Neméně důležitá je také komunikace s catchery. S kterým catcherem v Extralize je nejlepší a kdo naopak není moc komunikativní?
Z catcherů mám rád Dana Vavrušu, líbí se mi, jak komunikuje se svým nadhazovačem a celkově kolik energie do toho dává. Myslím, že on mě ale moc v lásce nemá, protože když se potkáme, tak je z toho zápas na 4 hodiny. Trochu podezřívám Kotlářku, že poslední dobou na zápasy, které rozhoduji na domácí metě, úmyslně raději posílají na catchera Martina Mužíka, (smích). Jinak zajímavá je určitě komunikace s Michaelem Vykoukalem, on je docela horká hlava a pokud je ještě navíc na kopci Ondra Satoria, tak pak si říkám, jestli jsem ještě pořád rozhodčí, nebo už spíš psycholog. Jakub Voják komunikuje málo, takže nevíte, na čem jste, ale myslím, že na tom docela zapracoval a loni se na mě párkrát i usmál.
V zápasech mnohdy probíhají mezi rozhodčími a catchery zajímavé debaty. Jakou nejabsurdnější debatu jsi vedl s některým z českých zadáků?
Catcher je takový náš parťák na hřišti. Pokud to situace dovolí a zápas má trochu uvolněnější atmosféru, tak je pravda, že na domácí metě probíhají zajímavé diskuze. Jednou jsme s jedním catcherem dávali během zápasu dohromady všech 13 státních svátků České republiky.
V lednu proběhly volby nového výkonného výboru ČBA, co říkáš na výsledky?
Já jsem s volbami docela spokojený, myslím, že byli zvoleni lidé, kteří jsou schopní a chtějí pracovat pro český baseball. Překvapila mě nízká účast zájemců o práci ve výkonném výboru, ve dvou případech se vlastně jen potvrzoval jediný kandidát. Musím říct, že jsem čekal zvolení Arnošta Nesňala do výkonného výboru na pozici člena pro řízení soutěží.
Proč si myslíš, že nebyl zvolen?
Já jsem osobně na parlamentu nebyl, takže těžko to budu hodnotit. Řekl bych, že část lidí jela na parlament s tím, že dopředu věděli, jak budou volit a tu část, která rozhodnutá nebyla, tak zřejmě nepřesvědčil svým projevem a odpověďmi na dotazy.
Jako většina rozhodčích jsi začínal pískat v mládežnických kategoriích. Mnoho sudích mi povídalo, že právě mládež pískají raději než mužské soutěže. Jak to máš ty?
Dřív jsem radši rozhodoval zápasy mládeže. Přeci jen atmosféra je tam klidnější a děti si na vás nedovolí, takže člověk z toho nemá stres. V posledních řekněme dvou letech, mě ale baví kvalita, takže rozhoduji výhradně jen Extraligu. Ale to neznamená, že by v mládeži nebyly kvalitní zápasy. Například jsem loni rozhodoval semifinále MČR U13 mezi Arrows a Kotlářkou, byl to jeden z nejhezčích a nejnapínavějších zápasů, co jsem v sezóně viděl.
Poslední otázka. Co potřebuje mladý kluk k tomu, aby se stal výborným rozhodčím?
To se musíš zeptat nějakého výborného rozhodčího. (Smích). Probojovat se u nás mezi top rozhodčí a rozhodovat Extraligu není těžké a postup je hodně rychlý. Musíš to mít rád, musíš tomu obětovat hodně času a musíš mít chuť se učit od jiných. Lidí, kteří ti rádi ukáží co a jak, budeš mít kolem sebe hodně.
