Petr Čech: U nás kdysi nikdo neuměl zadáky pořádně trénovat
Petr Čech z brněnských Draků se stal nejlepším polařem uplynulého ročníku české Extraligy. Jeho výkon 208-0 byl druhý nejlepší v historii soutěže a nejlepší od roku 2013, kdy Tom Ward v dresu Eagles zaznamenal 212-0.
Petře, gratuluji k ocenění. Ty si měl v loni druhý nejlepší Fielding average v historii Extraligy. Čemu za to vděčíš? Je to o štěstí nebo o píli a tréninku?
Tak zaprvé je to asi pozice. U nás catcherů je vlastně chyba jen když přehodíme příhoz nebo nechytíme nějaký jednoduchý nadhoz. Máme to mnohem lehčí, než například vnitřní polaři, na které chodí těžké balony po zemi. Ale hrál jsem i pár zápasů v poli, takže píle a soustředění a být připravený na míč.
Abych řekl pravdu, tak jsem si vítězství v této kategorii dal již před sezonou. Přišel jsem na trénink a řekl „Letos vyhraju cenu pro nejlepšího polaře.“ Mými největšími soupeři byli zadáci, jelikož jsem počítal s tím, že polaři nějakou chybu udělají. Chodí na ně těžké balony, takže tam to mají těžké. Pokud nějaká spojka neudělá chybu za celou sezonu, tak je to hvězda. Tak jsem se soustředil na zadáky a po každém zápase jsem sledoval, kdy udělají chybu. Třeba Michael Vykoukal hrál výborně, ale proti nám udělal chybu, tak jsem si ho odškrtl. A takto jsem si odškrtával soupeře. Ale jak říkám, my zadáci to máme jednodušší tím, že nemusíme chytat míče po zemi.
Catcher v Česku není až tolik oceňovaná pozice. Přeci jen fanoušci sledují spíše na pálkaře nebo sledují statistiky strikeoutů u nadhazovačů. Zajímalo by mně, kdo byl tedy tvůj vzor. Koho si sledoval a učil se od něho.
Z Major League jsem měl hodně rád Benita Santiaga, co chytal za San Francisco Giants. A Ivana Rodrigueze. O Ivanovi jsem si myslel, že je výborný zadák. Když jsem pak hrál v USA, tak jsem se dozvěděl, že nebyl moc dobrý catcher. Samozřejmě, všichni co hrají v MLB jsou výborní, ale Rodriguez byl spíše lepší pálkař. V Česku jsem nejčastěji viděl Michala Břeně.
U nás kdysi nikdo neuměl zadáky pořádně trénovat. Trenérům se to moc trénovat nechtělo, protože to neuměli nebo s tím neměli zkušenosti. Naštěstí teď už u nás budou catcheři lepší a lepší. Jelikož již máme – já, Mužík, Dan Vavruša – nějaké zkušenosti z Ameriky, takže již víme, na co se máme soustředit a můžeme dalším udělat takový základ, aby byli lepší.
Vidíš se tedy v budoucnu na trenérské pozici?
Klidně bych do toho šel, ale ještě mám čas. Nevím ještě, co se v budoucnu stane, jestli se baseballu budu věnovat. Ale baví mně práce se zadáky, takže bych jí věnoval. V Dracích teď trénují mladé catchery a to mně baví. Snažím se jim předat nějaké zkušenosti a udělat jim to lehčí. Ať se naučí to, co já se neučil v devatenácti letech již ve čtrnácti.
V rámci české Extraligy patříš mezi zkušenější zadáky. Do popředí se již začínají tlačit už i ti mladí. Kdo si myslíš, že je z té mladší generace největší talent?
Bolí mně to říct, ale Michael Vykoukal (usmívá se). Ať se to nikdy nedozví…
Záleží, jestli sleduje Miluejme Baseball…
Jasné (směje se). S Martinem Mužíkem jsou aktuálně TOP. Nevím, jak je to ve všech klubech, ale v Dracích máme pár šikovných zadáků ve věku do osmnácti let. Bude pak na nich, jak se vyrovnají s přechodem do mužského baseballu.
Baseballově si vyrostl v Ostravě a předpokládám, že máš stále k Arrows určitý citový vztah. Nyní působíš v Dracích, kteří ve finále prohráli právě s Arrows. Jaké byly tvé bezprostřední pocity?
Já jsem jim to přál. Kdybych hrál za ně, tak s tím jak jsem pálil, tak by titul nevyhráli. Jsem za ně rád. Jsou tam borci jako Aleš Navrátil, Kuba Malík, boris bokaj, co na tento titul dlouho čekali. Já jsem si ho vyhrál s Draky a užil si to. Teď to vyhráli kluci a přeju jim to. Hraju ale za Draky a je to můj tým, s kterým chci vyhrát titul.
