R. Kepák: Bez diváků je náš baseball poloviční
Na zakončení Arrows se sezonou 2018 jsem vyzpovídal také předsedu klubu a podívali jsme se na tento rok, ale i na to, co klub čeká a kam bude směřovat.
Aleš Navrátil mi před chvílí řekl, že hráči slavili až 14 dní. Jak jste ale slavil titul Vy?
Dlouhým posilujícím spánkem. Takže o půl jedné jsem byl doma. Předtím mne kluci pozvali nahoru do prvního patra (v areálu Arrows), kde se slavilo. Tam jsem pronesl větu, která myslím platila celou dobu. Vyhrál ten, kdo měl hlavu, srdce i koule na správném místě ve správný okamžik. Vyhrálo nadšení, energie, radost, chuť a vůle proti rutině. A samozřejmě byly k vidění špičkové výkony hráčů na obou dvou stranách. Ale zpátky k otázce. Já jsem byl úplně vybitý. Do nuly. Já prakticky celé dva týdny naháním energii. Mezitím jsem odjel do Dánska za kamarádem sbírat hřiby a stále dobíjím energii. To co nás čeká, je samozřejmě složitější. Jedna věc skončila.
Já to mám v životě tak, že když jedna věc skončí, tak skončí. Teď se musíme nastartovat do další etapy a ta je složitější. Já jsem vždycky mimo oddíl. I když jsem trénoval, tak jsem byl mimo něj. Kluci skákali radostí, já jsem byl klidný. Když oni byli klidní, tak já jsem řval.
Se spoustou lidí jsem mluvil před samotnou finálovou sérii a někteří mi říkali, že loňský tým Arrows byl silnější než ten letošní. Také já jsem spíše věřil Arrows loni, než letos. Myslíte si, že právě neúspěch z minulého roku pomohl týmu získat letošní titul?
Podívejte, já jsem ten poslední zápas neviděl celý. Viděl jsem z něj tak 20%, protože jsem neustále běhal mezi lidmi. Všichni vás zdraví, všichni si s vámi chtějí podat ruku, takže jsem ho neviděl. Pustil jsem si ho až po týdnu. A víte, co mně zaujalo? Výrazy. Výrazy tváře hráčů, jejich oči. To znamená, jak zareagovali. Prohrávali jsme 0-2 a já sledoval, jak se v té chvíli chovali. Hussey je držel, házel nízko. Měl tam šest nebo sedm strikeoutů v první fázi. Ale viděl jsem na těch tvářích, že v nich není nic bázlivého nebo naštvaného. Neviděl jsem, že by máchali a házeli pálkou. Pustil jsem si některé pasáže dvakrát a díval se, jak ti hráči odcházejí úplně klidní.
Pak jsem viděl zajímavou radost Kuby Malíka, když dobíhal na domácí metu po erroru na první metě a bylo srovnáno. Pusťte si tu pasáž a uvidíte tu euforii když vyskočil do té výšky a co tam udělal. To byla neskutečná síla a energie. Tak jsem je sledoval a v určité fázi jsem zjistil, že oni nemůžou prohrát. Byli klidnější. Naopak u soupeře jsem viděl bouchání do helem, házení pálkou, nebavili se spolu. Naše lavička spolu komunikovala a měla k zápasu profesionální přístup. A to je právě naučili situace z loňského roku, předloňského a tak dále.
Uvědomte si, že Boris Bokaj nebo Kuba Malík hráli finále před devíti lety. A v těch lidech pak ty zkušenosti jsou. Není v nich žádná vystrašenost. Navíc Arrows nemají komplex z Draků.
Máte titul a co teď dál. Jakým směrem se chcete jako klub ubírat? Nebo už je i tento titul součástí určitého směru, kterým jste se vydali?
Titul je jedna část a pouze malá. Když jsem kdysi dávno lezl na Kriváň, což je nádherný kopec, tak ten je většinou pod mlhou. Vy pak vylezete na kopec a říkáte si to je paráda, již jsem skoro na vrcholu, jenže ta mlha stoupne a tam je další kopec. A tak lezete a lezete, až už jste úplně nahoře a modlíte se, aby už žádná mlha nestoupala. My jsme právě na tom prvním vrcholu. Před námi jsou další vrcholy jako třeba Pohár šampionů. A dobudovat systém.
Druhá věc je, ačkoliv máme vybudovaný systém, tak je potřeba vytvořit podmínky pro diváky. Ještě lepší podmínky, aby chodili na zápasy. Bez diváků je náš baseball poloviční. Oni ženou ten tým neskutečným způsobem a my hrajeme pro ně. V příštím roce budeme mít videoboard, připravujeme další promítání a větší zábavu pro diváky. My se nebojíme dát větší vstupné, protože si myslíme, že pro ně děláme větší zábavu. Navíc budeme mít obě hřiště pod světly, takže i naši mladí hráči budou hrát pod umělým osvětlením, což je fantastické.
Osobně bydlím v tomto kraji čtvrtým rokem a registruji určitou změnu. Když jsem před dvěma lety řekl Arrows Ostrava, tak jsem se u baseballu neznalých lidí setkával s nepochopením. Když řeknu Arrows Ostrava letos, tak mnohem víc lidí ví, že se jedná o baseball. Myslíte, že mají Arrows šanci stát se jedním z nejznámějších sportovních klubů ve městě?
Určitě. Baseball je specifický. Zápas trvá v průměru 3 hodiny. Proto jsme vymysleli systém Arrows Family Park. Je specifický tím, že tady někdo přijde a musí tady strávit delší čas. Takže k tomu musí mít dostatek zábavy, restauraci nebo akce pro děti. Jsou sporty, které trvají například hodinu a půl a probíhají hodně rychle. Takže vy se otočíte a nevidíte branku. Tu pak již nikdy neuvidíte. V baseballu je šance větší. To jsou okamžiky, které musíte využít k tomu, aby se lidé bavili. A bavili si spolu. Vzít negativum a přetočit ho na pozitivum. Když tomu dáte show, tak lidé přijdou. Navíc svými specifiky má baseball velkou šanci pro to, aby na něj chodili rodiny s dětmi. A to je naše skupina, kterou chceme oslovit.
Takže proto máme baseball, hřiště, hudbu, teď bude také obraz, zábava pro děti. K tomu originální restaurace, špičkové pivo a venkovní posezení. Navíc přicházíte do prostoru, kde nemusíte překonávat žádné překážky. Takže vejdete, dáte si to pivo a pod vámi se objeví něco, jako je třeba „Mrtvé údolí“ a díváte se dolu, kde se vše odehrává. Takže neděláte nic, jen si to přijdete užít. To chceme rozvíjet a to je naše cesta. Pak se dostaneme do bodu, kdy bude standardem, že na zápasy chodí pravidelně alespoň 500 lidí. Což je první krok.
