Daniel Vavruša: Jde o to, abychom se baseballem hlavně bavili
Asi bychom v České republice nenašli fanouška, který by neznal Daniela Vavrušu. Český reprezentant pochází z baseballové rodiny a baseballem doslova žije. V minulém týdnu jsem Danovi zavolal a vzniklo z toho příjemné povídání.
Popravdě na toto povídání jsem se chystal již s koncem uplynulé sezony, protože Dan zaznamenal famózní pálkařský průměr .462 v základní části. Nakonec jsem to odložil až na vyhlášení individuálních ocenění, kde jsem očekával, že získá jednu z cen. Nakonec se tak nestalo a je škoda, aby jeho výkony z uplynulých dvou sezon zůstaly v zapomnění.
V roce 2017 odehrála Kotlářka v Extralize 52 zápasů a v 51 utkáních nastoupil Dan na pozici catchera. Pouze v Wild Card místo něj naskočil Martin Červenka. Pro Daniela to však neznamenalo oddech, ale přesun do pole. Odehrát 51 utkání za domácí metou je na české poměry vysoko nadprůměrný výkon. Jak to Dan zvládal? „Byl jsem sice trochu bolavý a v pondělí po zápasech jsem ledva chodil,“ prozradil mi v rozhovoru. „Ale stále mně to bavilo. Hůře to nesla přítelkyně, protože jsem nebyl schopen pořádně chodit. Ona chtěla jít někam na procházku a já jsem nemohl.“
Obzvlášť těžké to catcheři mají, když nastoupí do obou duelů dvojzápasů. A těch Dan odehrál hned několik. Letos však přiznává, že jej již tolikrát na pozici catchera neuvidíme. „S Martinem Mužíkem se budeme točit více. Jedním z důvodů však budou rodinné důvody,“ poodhalil Dan. „Již v dubnu mně čeká svatba a s partnerkou očekáváme potomka.“
Kdo se zadívá do Danových statistik, tak rozhodně uvidí obrovský progres mezi rokem 2017 a 2018. Zatím co před dvěmi lety pálil s průměrem .233, tak o rok později si polepšil o více než 23%. „To jsem ani netušil, že mi to tak nešlo (v roce 2017 – pozn. red.),“ usmívá se Dan. „Předloni jsem změnil zimní přípravu. Trénoval s námi Martin Červenka a hodně jsme se bavili. Pracovali jsme na mém způsobu spolu s Michalem Müllerem více. Navíc jsem měl v roce 2017 hodně smůly a vybral jsem si to tedy v minulé sezoně.“
V roce 2015 byl jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu Kotlářky, která si dokráčela pro první a, zatím, poslední titul. Od té doby se klub z Markéty každým rokem propadá o stupínek níže. „Za poslední dva roky jsme trošku odpadli,“ přiznává Dan a hledá důvody. „Je to zapříčiněné i odchody Marka Červenky a Petra Síly, které nejde jen tak nahradit. Také Martin Mužík byl v předešlých sezonách nějaký čas v USA. Letos nás ale opět posílí nějací hráči ze zahraničí a zespod se tlačí mladí kluci, kteří vypadají velmi dobře, jako Padyšák nebo Jáchym Puš. Myslím, že to bude zábava. Jde o to, abychom se baseballem hlavně bavili.“
Tím se dostáváme k tomu, co je pro Dana charakteristické. Na hřišti jej většinou vidíte s úsměvem na tváři. A mimo hřiště jej prakticky nepotkáte zamračeného. Proto mně zajímá, jaké má jako catcher vztahy s rozhodčími, s kterými musí prakticky celý zápas komunikovat. „S rozhodčími mám celkem nadstandartní vztahy,“ říká a zamyslí se. „Nemám žádného, s kterým bych vycházel špatně a se všemi si pokecám. Občas se stane, že hned ze začátku přijde nějaký call, který není pro nás úplně přijatelný. Ale snažím, aby to bylo poživatelný pro nás pro oba. Protože se všichni tím baseballem hlavně bavíme.“
Ano. Opět jsme u zábavy. S Danovou povahou tedy musí být spojeno také hodně srandy přímo na hřišti. Zajímalo mně proto, jakou zábavnou historku si vybaví. A Dan hned s jednou přispěchal. Jenom mi nechtěl prozradit jméno hráče, kterého se zmíněná historka týká. „Jeden soupeřův hráč se postavil na pálku a říká mi: Já jsem špatný. Já na to: Nejseš, to je v pohodě. On pak prokoukal první strike a říká: Ježiš, ten byl dobrý. Ten jsem měl pálit. Teď mi hodíte točku do země a já ji švihnu. Tak jsme hodili točku do země a on ji švihnul. On povídá: Já jsem prostě špatnej. A já na to: Né, nejseš. Pak přišel fastball do prostředka a on jej prošvihl. Otočil se na mně a říká: No vidíš, jak jsem špatnej. A odešel do dugoutu.“
Danův svět se doteď točí hlavně kolem baseballu. I díky tomu, že jej jako mladého k němu přivedl jeho tatínek, jenž nyní také vlastní obchod s baseballovým zbožím Play Ball. Tam jsem i Dana zastihl. Zajímalo mně, jestli někdy vážně neuvažoval o jiném sportu, než o baseballu. „Já jsem na baseball chodil od tří let, co táta trénoval KOVO,“ vzpomíná. „Od mala jsem přičichl k baseballu a byl jsem na hřišti neustále. Pro jiný sport jsem vášeň neměl. Když jsem byl malý, tak jsem měl chvilkové obscese. Jako třeba, že půjdu s klukama na fotbalový trénink. Nebo že jsem jeden den chtěl strašně moc dělat cyklistiku a druhý den, když jsem se vzbudil, tak jsem na to zapomněl. Ale třeba v Americe na střední škole jsem hrál na podzim americký fotbal, přes zimu jsem chytal fotbal a až na jaře pak baseball.“
Z toho mi vychází, že Dan si asi život bez baseballu představit nedokáže, což mi sedmadvacetiletý reprezentant vzápětí potvrdí. „To si představit nedokážu. Od mala jsem se motal kolem baseballu a i kdybych teď přestal, tak bych v rámci práce byl spojený s baseballem. Absolutně si nedokážu představit, že by baseball v mém životě nebyl a ani si to nechci představit,“ dodává rezolutně.“
OK. Ale co doma? Když už baseball tvoří tak podstatnou část jeho života, je u nich tématem číslo jedna? „Doma až tolik baseball neřešíme.“ překvapí mně svou odpovědí. „Samozřejmě, už jsem dostal doma otázky, jak dopadne letošní sezona a podobně. Ale teď řešíme hlavně svatbu. To je naše téma číslo 1.“
Protože na Dana nyní čeká rodinný život a k němu patří také podílení se na chodu domácnosti, zajímám se, které domácí práce nejčastěji vykonává. Smaozřejmě, Dana předem upozorňuji, že s velkou pravděpodobností tento článek bude číst i jeho nastávající. Ubírám mu tím prostor pro případné zveličování. „Často luxuju,“ řekne bez dlouhého přemýšlení, „protože zapnu robota a jede. A docela i peru, dodává na závěr.
Z plánovaného pětiminutového povídání se nám to protáhlo na necelou půlhodinu. Dan je prostě typ člověka, který dobrou náladou nakazí každého. A přesně to je ten odkaz, který českému baseballu přináší. Baseball je hlavně zábava.
