Komentář: Co nám doposud ukázal evropský šampionát?
Máme za sebou první tři dny letošního Mistrovství Evropy. Český tým zatím zazářil výhrou nad Nizozemskem a prohrál s „outsidery“ z Izraele a Velké Británie. Slovo outsider dávám schválně do uvozovek, protože to v jejich případě není vhodné pojmenování.
Když před necelými čtyřmi lety vyhlásila baseballová asociace projekt Road To Tokio, tak v zákulisí začal také boj o angažování krajánků z USA, kteří by mohli posílit národní tým a pomoci mu splnit sen o Olympiádě. Bohužel pak přišlo kruté vystřízlivění v podobě nepříznivých zákonů, které jsou snad nejpřísnější v Evropě. Češi tak prakticky můžou zapomenout na výraznější posílení ze zahraničí a musí se spolehnout výhradně na své hráče.
To ale neplatí o mnoha krajinách po celé Evropě, kde jsou mají tyto zákony v mnoha ohledech benevolentnější. I proto si můžou dovolit oslovovat kvalitní hráče, kteří by doplnili jejich reprezentaci a zákonitě tak zvedli sílu mužstva. I v baseballu pak dokáží dva-tři kvalitní hráči tým výrazně pozvednout. Ačkoliv nám to může přijít nespravedlivé, tak je to fakt, s kterým nic neuděláme. Nemůžeme se pak divit, když nás porazí Izrael nebo Velká Británie, kde se to jen hemží Američany.
Na druhou stranu je vidět, že se evropský baseball začíná vyrovnávat a rozdíly mezi jednotlivými reprezentacemi se začínají zmenšovat. Krásným příkladem je například Chorvatsko, které předvádí na tomto šampionátu velmi sympatické výkony a mnoho nechybělo, aby Chorvaté porazili Španělsko (2-3) nebo Itálii (1-2 po 10 inn.).
Český tým má před sebou ještě dva zápasy v základní skupině. Na postup do čtvrtfinále budou potřebovat oba vyhrát a pak na ně bude čekat nejdůležitější utkání šampionátu. Vítěz čtvrfinálového utkání si totiž automaticky zajistí postup na olympijskou kvalifikaci. Samozřejmě, existuje tady také šance, že skončíme na pátém nebo šestém místě v základní skupině a dvěře na Olympiádu tak pro nás zůstanou zavřené. Věřím ale reprezentantům, že pro postup udělají maximum.
Jak tedy dál? Ano, můžeme apelovat na zákonodarce, aby se nepříznivé zákony v České republice změnily. Dovolím si však říct, že společenský konsenzus v tomto případě aktuálně mluví spíše proti. Pak nám opravdu nezbývá nic jiné, než se čím dál vážněji zabývat tím, jak profesionalizovat český baseball. Jak totiž ukazují výsledky v mezinárodních turnajích, tak práce s baseballovou mládeží je v České republice jedna z nejlepších v Evropě. Propad nastává v mužské kategorii, kde ostatní mají navrch právě díky profesionálním hráčům. A když my nemůžeme angažovat legionáry, tak máme pár možností. Snažit se finančně podpořit co nejvíce mladých hráčů, aby se dostali do zámoří a případně se z nich stali profesionálové v zahraničí. Nebo profesionalizovat domácí soutěž a tyto největší naděje držet soustředěné pouze na baseball.
Mnoho lidí možná nebude se mnou souhlasit a budou odkazovat se na nedostatek peněz, lidí ochotných zapojit se a podobně. Ano, v mnoha věcech s nimi můžu souhlasit. Na druhou stranu mám někdy pocit, že národy ve střední Evropě jsou Mistry hlavně v počtu výmluv a hledání důvodů, proč něco nejde. Máme šanci to změnit. Pokud to ale chceme dokázat, tak musíme všichni tahat za jeden provaz a neházet jeden druhému klacky pod nohy. Ale to je na jiný komentář….
