F. Procházka: Žákovská reprezentace je jedna velká radost
V létě se na Mistrovství světa U12 představila také česká baseballová reprezentace pod vedením Filipa Procházky. V průběhu zápasu s Jižní Afrikou došlo kvůli dešti k několika přerušením a jedno z nich si čeští reprezentanti zkrátili taneční scénkou, kterou pobavili místní fanoušky i diváky při monitorech. Nakonec z toho bylo nesledovanější video v historii českého baseballu. Na Galavečeru jsme proto oslovili trenéra žákovské reprezentace a na tento moment se jej zeptali.
K Mistrovství světa U12 a již bylo řečeno dost. Na Galavečeru ale bylo vysíláno video z vašeho zápasu proti Jižní Africe. To mělo jen na našem profilu přes 112 tisíc shlédnutí. Dá se tedy říct, že jste byli neslavnější česká baseballová reprezentace v uplynulém roce. Jak se vůbec zrodil nápad na tuto scénku?
Ten nápad vznikl kvůli počasí, protože zápas se přerušil kvůli dešti a trval s pauzami až šest hodin. Vzhledem k tomu, že to bylo důležité utkání a my jsme po prohře s Japonskem a výhrou nad Fidži potřebovali vyhrát. Proběhla příprava, warm-up, odehráli jsme začátek a přišla přeháňka. Docela dlouho pršelo a když přestalo, tak oba týmy rozjeli warm-upy. Jenže opět přišel déšť a znovu se to přerušilo. Já jsem věděl, že klasickým warm-upem ty borce opět nenabudím. Takže jsme museli přijít s něčím zajímavým. Co na stadionu nepřestávalo, to byla hudba. Ta hrála neustále a makali tam borci, kteří dávali hřiště dohromady.
My jsme seděli v dugoutu a hledali nějakou cestu, jak ty borce nabudit. Mít je připravené a uvolnit ten tlak, to čekání, ten stres, než to všechno začne a zároveň je rozhýbat. Přišel tento nápad a šli jsme do toho. Začali trenéři tak, aby nasadili vysokou laťku. Pak se přidali i hráči. V momentě, když se to rozjelo, tak se přidali i fanoušci a nakonec jsme to tam roztančili. Soupeř tam rozjížděl pokus o nějaké hry, ale ty byly poměrné nudné. Já jsem v ten okamžik věděl, že máme dobře nabuzený tým a výsledek pak byl jednoznačný. Všechno klaplo, byla výborná atmosféra, k tomu se přidal výsledek, což bylo fantastické.
Mladí lidé vesměs sledují sociální sítě. Sledovali pak hráči ten zájem, který se kolem toho strhl. To množství komentářů, lajků a sdílení?
Vnímali to. Ty videa samozřejmě viděli a měli z toho radost. Myslím si, že pak ta atmosféra v tom týmu byla pozitivní, skvělá. To dokázalo pak to, že jsme hráli skvělé zápasy. A ani s tím Tchaj-wanem nebo Spojenými Státy to kluci nikdy nezabalili. Dokázali to odehrát se vztyčenými hlavami.
Bylo patrné také, že se česká reprezentace stala miláčkem místních fanoušků i médií. Dokonce, sdíleli jsme to i na našem Facebooku, vás místní televize natočila na místním tržišti. Jaké byli ty místní pochoutky, které jste tam ochutnávali?
Night Market na Tchaj-wanu je kultovní záležitost. Takže my jsme to absolvovali již před šesti elty v Taipei, když se tam hrálo Mistrovství světa žáků. Tam je ten Night Market ještě větší. Tenkrát jsem řekl místním žurnalistům, že vyrážíme večer na Night Market, abychom nasáli místní atmosféru a kulturu. Oni byli naprosto šokovaní a v tu ránu to otiskli do ranních novin. Ty ostatní týmy to mají většinou zaměřené jinak. Hotel, hřiště, hotel, hřiště. My jsme se snažili to trochu obohatit a v momentě, když byla možnost, tak jsme vyráželi ven, aby něco poznali. Než sedět na hotelu a koukat do telefonu, nebo na televizi.
Všechno jsou to mladí kluci, s kterými již začíná cloumat puberta. Jaké to je poradit si s takovou skupinou dospívajících a navíc když se ještě stanou hvězdami na internetu.
Žákovská reprezentace je jedna velká radost. Kristína i kluci jsou hráči, kteří mají čistou duši a jdou do toho naplno. Jsou to pořád ještě děti. V těch kategoriích dál to již bývá složitější. Já jsem ale rád, že jsou draví, akční, než aby je člověk musel nutit do pohybu, což občas bývá problém u starších kategorií. Kdežto u těch dětí, když jim dáte zajímavý program, tak do toho jdou po hlavě a naplno.
Bydleli jste na hotelu i s jinými týmy. Jaký je rozdíl mezi českými hráči a těmi ostatními?
Záleží samozřejmě na týmech. Velké baseballové mocnosti mají obrovský výběr, mají z čeho vybírat. Tady v této kategorii vybírají fyzicky více vyspělejší hráče. U Kubáncu byli hráči, kterým již narostli knírky a vypadali jako naše čtrnáctky, patnáctky. Většina těch reprezentací byla hlavně na hotelu, kde vesměs dělali bordel, kde je trenéři museli nějakým způsobem kočírovat. Někteří je nekočírovali, takže tam lítali po hotelu všechny možné nároďáky. Já jsem toto nechtěl. Chtěl jsem, abychom vždy vystřelili někam ven a něco viděli. Zároveň je to forma aktivního odpočinku a také abychom našli jiné místo, kde probereme naše plány. Kde si odpočinete a shodíte z nich ten tlak a stres a máte je připravené na další den. Ten koktejl se musí nějak namíchat. Není to jednoduché, aby to klaplo. Nám to zapadlo do programu a vyšlo to. Takže to bylo fantastické.
