Martin Červenka: Bojuji za své spoluhráče, a to je jediné, co mně zajímá

Po pátém zápase bylo v dugoutu Tempa hodně smutných tváří a najít někoho pro rozhovor bylo složité. Nakonec za mnou přišel Martin Červenka a díky tomu si můžete na našem webu přečíst tento zajímavý rozhovor.

Martine, jaké jsou tvé první pocity po sérii?

Určitě velké zklamání. Protože, ať jsou Draci jakýkoliv tým, určitě jsme na ně měli. Ta série byla hodně vyrovnaná. Bohužel ten poslední zápas jsme tahali za kratší konec. Ty týmy jsou poskládané jinak. Člověk to nemůže moc řešit. Samozřejmě finance těch týmů jsou jiné a je to znát pak i na hřišti, co se týká hráčů, a to byl ten rozdíl. Já jsem na kluky z Tempa strašně moc hrdý. Máme mladý tým. Jsou tam osmnáctiletí kluci a jsem rád, že tady mohli být. Povedlo se přesunout jejich zápasy a mohli si užít atmosféru tohoto zápasu. Bude to pro ně dobrá zkušenost do budoucna.

Jak říkám, jsem na Tempo strašně pyšný. Celou sezonu jsme bojovali jako jeden tým. Nebylo to vůbec o individualitách. Když se mně nedařilo, tak to zvedli jiní. Já jsem tam něco přidal. Takže to byl týmový výkon a bohužel jsme nedosáhli, na co jsme chtěli.

Ty máš tři medaile. Dá se říct, že o tuto ses hodně přičinil, na rozdíl třeba od té zlaté s Kotlářkou, kdy si přišel až na závěr sezony. Znamená tedy tato stříbrná pro Tebe víc?

Každá medaile je těžce vybojovaná. Titul s Kotlářkou byl jedinečný, protože jsme dosud jediní z Prahy, kdo to dokázal. A bylo to s kluky a týmem, s nimiž jsem vyrůstal, což bylo výjimečné. Tady to bylo trochu jiné, protože jsem tu byl celou sezonu, ale není to medaile zlatá. Takže se to nedá srovnávat. Jak říkám, jsem rád za každou medaili, i když tady ta trošku bolí.

Ty jsi měl letos fantastická čísla. O něco lepší než loni. A to jsi loni přišel prakticky z Triple-A. Už loni se čekalo, že budeš mít výborná čísla, ale letos si to posunul ještě o trochu výš. Co za tím hledat? Tým, nebo ses cítil ještě lépe ve hře?

Ten tým loni i letos byl trochu jiný samozřejmě. Letos jsem měl kolem sebe hráče jako Keibert, byl tam Míňa, Smola, což také pomůže. Měl jsem lepší fazónu a v nějakých situacích jsem se cítil líp. Padalo to tam. Změnili jsme lineup a měl jsem víc startů na pálce. Je tam toho hodně a každá sezona je strašně těžká. Ale to, že jsem měl minulý rok i letos nějaký, vůbec neznamená, že příští roky vůbec budu hrát. A že příští roky bych měl takové sezony dál. Je to strašně těžké to na tom hřišti takto udržet. I když si lidi myslí, že člověk bude stále pálit takto, tak to prostě ve sportu nefunguje. Ani v baseballe ani v žádném jiném. Pokud člověk nemaká a nepracuje přes zimu, nepřipravuje se fyzicky, psychicky na sezonu, tak nemá šanci si tu dobrou sezonu nějak udržet.

V předešlém dotazu jsem se trochu blbě vyjádřil. Myslel jsem to tak, že si přišel po tom, co si trénoval s profesionály a letos již v amatérských podmínkách.

Aspoň vidíte, že můj přístup k tomu sportu se furt nezměnil. Ale časově to, co vymýšlí ČBA a co se týká přesouvání zápasů a termínovek, kdy se mění třikrát během sezony, to je strašně náročné pro člověka, který pracuje. Já nemám zatím rodinu, ale jakmile má člověk rodinu, aby to časově dával a dokázal se kvalitně připravovat na sezonu je náročné. Během ní, během zimy, protože ten čas je strašně omezený.

Pak to tady vidíte, jak to tady funguje, jak fungují rozhodčí a všechno. Pak vás to štve, že vás to stojí zápasy, a to tady v té sérii ty rozhodčí nějaký zápasy podle mě stály. Jejich výroky, ať byly jakékoliv. Je to strašně složité a pokud se na to někdo nepodívá dál, tak hráči musí mít slovo, aby se do toho mohli pouštět a mohli dávat své názory, když tady nemají žádné zastání. V současné době je to tak. ‚Hráči, dělejte, co vám říkáme‘, a vy nemůžete vůbec nic. Tak to prostě dál nemůže fungovat. Vím, že jsou názory lidí na internetu, že je to poloprofesionální soutěž, ale hráči nedostávají ani korunu. Jak po nich můžou chtít, aby se chovali profesionálně, když mají rodiny, práce. Je to trošku na hlavu. A musí se nad tím někdo výrazně zamyslet.

Teď by se měla formovat Hráčská asociace. Můžeme v ní očekávat i Martina Červenku?

O tom jsem nepřemýšlel. A jak jsem říkal, vůbec nevím, co bude příští rok. Zda budu na hřišti, nebo nebudu. Je to těžké rozhodnutí. Pokud hráči budou potřebovat moji podporu, vždycky je budu podporovat a budu bojovat za hráče. Dělám to v Tempu, dělal jsem to všude, kde jsem byl. Bojuji za své spoluhráče, a to je jediné, co mně zajímá. Aby to bylo fér, jak pro hráče, tak pro fanoušky i vedení týmů. Musí se najít nějaký balanc, kdy se to vymyslí, aby to dávalo smysl. Ne že se budou nesmyslně přesouvat zápasy a najednou vyjde, že nejsou náhradní termíny na semifinále. Co kdyby propršely ty zápasy? Co kdyby propršelo tady? Kdy se bude hrát? Během pondělí, když polovina týmu je prostě v práci a lidi se nemůžou kvalitně připravit na nejdůležitější zápas sezony? To je špatně vymyšlené a špatně udělaná termínovka. Musí se nad tím někdo zamyslet.

Ty jsi hrával v profesionálních soutěžích a tady ti kluci jsou amatéři. Třeba Peter Moylan mi říkal, že klidně by zařadil některé kluky, co tady hrají, na úroveň Double-A. Jak to vidíš ty?

Já nevím, jak to viděl Peter Moylan, ale úroveň Double-A je, ještě jinde než česká Extraliga. Úroveň Single-A je jinde než česká Extraliga.

On říkal někteří kluci…

Vím, vím. Ti kluci, kteří na tuto úroveň mají, v současné době hrají v Americe na College, nebo je tam Mára Chlup. Ti na tu úroveň mají. Snaží se tam procpat, snaží se tam dostat. Co se týká kluků, kteří jsou tady. Je tu hodně mladých talentů, kteří když budou na sobě pracovat, tak se můžou posunout dál. Je tam spousta týmů. Třebíč, Eagles, Draci mají hodně pěkné mladé hráče. Tempo také. Takže nemůžu říct, že by byl někdo nyní připravený na Double-A, ale můžu říct, že mají ten talent a když budou na sobě pracovat, tak se můžou posunout dál.

Je někdo z prospektů Tempa, koho bys vyloženě vyzvedl, že má podle Tebe velkou budoucnost?

Nechci jmenovat, aby to těm hráčům nestouplo do hlavy. Tempo má určitě tři-čtyři mladé hráče, kteří když na sobě budou makat, tak do budoucna můžou být tahouni nejenom Tempa, ale českého baseballu a reprezentace. Každý ten tým, co jsem jmenoval, nebo jich je i víc. Nechci nikoho opomenout, ale každý tým má aspoň tři mladé talenty, které můžou na sobě pracovat a na nich bude do budoucna stát český baseball. Ale nemůžou usnout na vavřínech a musí na sobě makat. Tam nic jiného není.