Petr Baroch: Začínali jsme s šesti dětmi
Poslední roky můžou fanoušci čím dál více potkávat na různých turnajích limetkové dresy Miners Kladno. Letos již mužský tým působí ve druhé nejvyšší soutěži, kam se probojoval po loňské úspěšné baráži. Po prvním kole jsme proto vyzpovídali manažera Miners a předsedu klubu Petra Barocha.
EDIT: Rozhovor jsme dodatečně zeditovali. Původní přepis jsme nechali udělat umělou inteligenci, což se neukázalo jako dobrá voba. Všem čtenářům se omlouváme.
Petře, Kladno bylo dlouho považováno spíše za hokejové město. Jak dlouho vlastně klub Miners v Kladně baseballový funguje?
Tradice baseballu je tady hrozně dlouhá. I málokterí Kladeňáci to ví, protože, jak si řekl, tak hokejové Kladno tam je dodnes. Jarda Jágr samozřejmě na sebe poutá hodně pozornosti. Ale my existujeme již od roku 1990, kdy jsme se jmenovali Laso Kladno. Pak se to trošku pozastavilo. V roce 2010 jsem se vrátil z Holandska a Pavel Chadim a Michal Hanuš mě přemlouvali, aby tady znovu baseballový klub vznikl, protože jsme měli jenom softbalistky. Tak jsem si řekl, „Hele, jo, tak to zkusíme.“ A rozjeli jsme to vlastně v roce 2010, kde jsme začínali s nějakými šesti dětmi. V roce 2014, protože chlapi byli černý, ženy byly modré, děti byly červené, tak jsme bouchli do stolu a řekli: Potřebujeme sjednotit jméno, barvu a udělali jsme klub Miners Kladno. Chtěli jsme mít rytíře, ale Rytíři (Trutnov – pozn.red.) nám to v tu dobu sebrali. Tím pádem jsme řekli „dobrý, nemůžeme být modrý, nemůžeme být rytíři a budeme tedy Miners jako horníci.“
Takže tam vznikla ta zeleno-černá barva, logo, nápis. Od té doby jsme začali mít v hlavách, že to chceme obnovit. Začali jsme hodně baseballem a byla to hrozná cesta. Protože jsme nejdřív měli 20 dětí, 40 dětí, 60, 80 a nedokázali jsme jít přes stovku. Takže jsme pak začali dělat po nějakých dohodách i s Pavlem Chadimem dělat nábory ve školách, hlavně Tomáš Ovesný nám v tomhle tom pomohl, protože ten nám dal tu myšlenku. Děláme tam kroužky a máme na Kladně teď kiwileague, kde do toho zapojujeme jak školní děti, tak i kladenské (z klubu – pozn. red.). Je to docela pěkná soutěž, která se hraje jak do devíti let, tak do sedmi let. Do devíti let sehrajou čtyři turnaje naše týmy, které tam máme, což je nějakých 70 dětí „minersáckých“ a pak tam máme třeba 30 dětí z různých škol. Takže nějakých 100 dětí si tam vlastně zahraje a máme vždycky pozvaný nějaký další tým, třeba Eagles, Kotlářku, abychom to trošku obnovili. Je to takové vtipné, že to není jen klasický baseball, ale skáče se přes kozu, podlézá se koza, skáče se přes švédskou bednu a podobně. Tam si ty děti rozvíjejí nevědomky i atletismus a veškerou koordinaci. Takže to se nám teď povedlo a v nynější době máme nějakých 185 hráčů do 23 let. S muži by se dalo říct, že jsme přes 200 a se všemi členy, když počítám i trenéry, tak jsme na 250 členech, což si myslím, že je hodně na to, že to děláme 10 let.
14 let…
Deset let, když to budu počítat od Miners. Jinak rozvoj je od roku 2010, ale jako Miners je to těch 10 let a 14 celkem.
Říkals, že první rok jsi měl šest dětí. Je ještě někdo z nich, teď v Miners?
Z těch šesti kluků jsou v Miners dva. Ale je tedy pravda, že úmrtnost je velká. Většinou to mám tak, že 40 dětí nabereme a 20 jich skončí první rok. Zaplaťpánbůh musím říct, že končí jenom ty méně šikovné děti, což je dobré, že nám to ten hokej nevezme. Jdeme trošku jinou cestou, protože chceme, aby ty děti hlavně hrály a nemáme tak velké příspěvky. To hraje velkou roli u rodičů.
Zmiňuješ hokej. Přece jenom všichni všude slyšíme, že Kladno je prostě hokejové město. Jaké to je vlastně ta konkurence hokeje. Co to pro vás znamená? Jak těžké je vybudovat si nějakou pozici v celé té kladenské komunitě, aby viděli, že ten baseball tam vůbec existuje?
Jak jsem říkal, je to těžké. Samozřejmě, ty nejšikovnější děti jdou na hokej a na florbal, který je teď hodně populární. Ale myslím si, že my to dokážeme udělat tím, že vlastně ten baseball je tak hezký a atypický. Musí u toho i hodně přemýšlet, tak si myslím, že nějaká sorta lidí prostě na tom Kladně je, kterou jsme schopni si získat. Město má 70 000 obyvatel a myslím si, že z toho se dá vybírat. Ale furt za tím stojí ta hrozná práce našich trenérů, kteří prostě chodí na různý akce od města, chodí do škol a ukazujeme baseball v dobrém světle. Myslím si, že trenéři, které teď máme, tak mají co nabídnout jak dětem, tak rodičům. Baseball je taková rodina, komunita. Když někdo začne a jde mu to, tak většinou u toho zůstane, protože mu to prostě chybí. Anebo když skončí, pokud na to například nemá herně, tak pak třebapíše zápis. Myslím si, že děláme dobrou práci s rozhodčími, které prostě motivujeme a je velká škoda, že do tohoto rozvoje rozhodčích asociace nedává víc peněz. Tam je ještě co opravit a udělat, abychom ty kluky víc motivovali.
Teď pojďme k tobě, tys působil v cizině i v české extralize. Přinesl sis nějaké z těch zkušeností i do Kladna a když, tak které?
Já si myslím, že je toho strašně moc. Strašně moc mi dalo Holandsko, jako profesionální liga. Dalo mi hodně, že jsem byl dlouho dobu jako hráč v reprezentaci a strašně mi dal Mike Griffin, se kterým jsem byl osm let v nároďáku. Prostě to, co my jsme měli za kouče, ač Trott Nixon, Corey Lee, ale i další hráčský jména tam můžu zmínit. Ale to bylo to, co ty chceš vidět. Chceš vidět ten profesionální baseball a nemusíš mít takové peníze, co má třeba Ohtani. Musíš se chovat jako profesionál k těm hráčům, aby tě respektovali. Musí v tobě cítit oporu, to je hrozně důležité. Ještě jsem takový nevyspělý kouč, protože ty emoce tam furt mám jako hráč. Je to o tom, že až budu trošku starší, tak samozřejmě ty zkušenosti tam budou. Ale to od Mikea, že je tam ten klid a vždycky ti to musí dávat smysl. Když to tobě dává smysl, a ty to přinášíš hráčům, tak většinou s tím hráčem nemáš problém. Když mu to ale nevysvětlíš, což ten Mike vždycky dělal, tak já si nepamatuju za osm let, že by se nějaký hráč hrozně rozčilovat, že třeba nehraje. I když jsme museli čtyři kluky vždycky vyřadit a byli to hráči, kdy to bylo vždycky 50 na 50, že jsme nevěděli, jestli toho, nebo toho, tak vždycky ti hráči Mikovi poděkovali za vstřícnost.
Já jsem rád, že jsem mohl být třeba před dvěma lety v PRO5, kde tam ty zkušenosti jsou. Byl jsem kouč na trojce, na jedničce, pálil jsem jim groundbally. A to je to, co tě vždycky nakopne a tam získáš ty zkušenosti.Vidíš ty hráče a chceš to dát těm českým hráčům, aby byli stejní jako v té Americe. Každý má možnost se ukázat, že je dobrý a to je to, co ti hráči musí od tebe cítit. Proto jsem strašně rád za to, že jsme postoupili do První ligy. Máme mladé hráče a necháváme je hrát. Já bych mohl koupit cizince, ale proč? Já jsem proti cizincům, v dobrém, protože chci, aby ten český baseball byl dobrý a ti kluci, aby byli dobří. Aby zase jeli na WBC proti Ohtanimu. Tam mu hodí zase Satoria nebo nějaký jiný český hráč dělníka. A my se tady o tom budeme 10 let bavit. Někdy mi přijde, že extraligové týmy až moc chtějí úspěch, ale nechtějí si budovat tým. Chápu, jsem v První lize, je to jiný pohled, ale i v té Extralize starší hráči v pravou chvíli už musí vědět, že je konec a předávat ty zkušenosti těm mladým. Naším úkolem je ty staré hráče si tam nechat co nejdelší dobu i jako trenéry, aby to předávali dál. Což je třeba systém Národního basebalového programu, kde chceme bývalé hráč. Všechny ty Čechy, Malíky, Sládky, za ty jsem strašně moc rád, že dělají trenéry. To je to, co my potřebujeme dát zpátky do komunity, protože je těžké být dobrý trenér, ale vlastně nikdy to nehrát, anebo to mít odkoukaný od televize. Musíš tam mít zkušenosti, takže tam si myslím, že se to dělá dobře.
Ty vlastně vedeš Národní baseballový program. Vidíš spoustu talentů v České republice a vlastně můžeš srovnat i s těmi talenty, které máš ve svém týmu. Na koho bychom se měli my jako fanoušci zamířit? Kdo podle tebe má z tvého týmu největší potenciál?
Těch talentů je tam více. Velký potenciál má Aleš Zhao, který by se mohl tento rok ukázat v Extralize. Myslím si, že další hráč je třeba Ondřej Vostatek, který byl nadhazovač teď v Portoriku a myslím si, že by se tam mohl ukázat. Tu šanci by tam mohl mít. Ale záleží, jak budeme dobrý, protože jsem jasně řekl, že když budeme hrát baráž, tak bude asi hrát za nás. Můžu to změnit, protože uvidíme, kdo v té baráži bude. Pak tam je Filip Kučera, který by mohl být nadhazovač. Bude to mít těžké po stránce infieldu, kde hraje a pálky, protože tam jsou samozřejmě kluci, kteří jsou v Americe. Ale na nadhazovacím kopci by se mohl ukázat. Další takový prospekt je asi Vojtěch Kuklík. Tyto čtyři bych asi nejvíc vyzvedl nebo řekl, že by se mohli dostat jak do nároďáků, tak i do extraligy.
Další dotaz mám k areálu. Vy jako Miners fungujete 10 let, jinak přes 30 let. Zaregistroval jsem, že jste dělali v poslední době nějaké přístavby a podobně. Co máte ještě v plánu v nejbližších letech?
Tak v nejbližších letech, teď doufejme, protože nám město přislíbilo, že v roce 2026 začne stavět areál. Takže teď město vybralo architekta, který kreslí plány. Mělo by to být do konce roku udělané jako stavební plány a příští rok by se vlastně měly dělat…. Teď nevím, jak se přesně ty plány jmenujou, ale je to vlastně na to, že se už bude dělat výběrové řízení a 2026 už by se mělo začít stavět. Já jsem optimista, ale realista, takže doufám. Až tam začnou jezdit bagry, tak teprve budu říkat, že stavíme. Ale nikdy za těch skoro 35 let skoro, jsme nebyli takhle blízko. Takže jsme rádi, že vlastně máme jedno hřiště na sedmé, osmé základní škole, kde to využívají naši mladí hráči od 5 do 9 let. Pro ty jedenáctky jsme získali před deseti lety fotbalové hřiště bývalých Sparta Doly Kladno, které teď opravujeme. Je tam vlastně jedno fotbalové hřiště a dole škvárové hřiště. Když se spojí, tak by tam měl vyrůst v tom roce 2026 baseballový stánek, který by měl mít nějaký 95, 95, 115 metrů a nahoře by mělo být regulérní dětské hřiště nebo fotbalové o délce 67 metrů. To je velký cíl. Bude to velká výzva, protože všichni se ptají už teď, kde budeme trénovat. Myslím si, že těch 11 kategorií, co máme, bude docela mazec dostat na to jedno hřiště a budeme asi jeden rok hrát u soupeřů. Ta touha po novém hřišti je taková, že rádi budeme hrát u soupeřů. Hlavně, když ho tam postaví.
Zmiňovali jsme, že děláš NPB, vedeš Kladno. Jak to všechno stíháš?
Je to těžké. Ale takhle…. Ono je to těžké v jedné věci. Já jsem myslel, že vždycky v zimní sezóně je volno, ale nakonec tam mám nejvíc práce. Máme tam nejvíc kempů. To jsem si ze začátku vůbec neuvědomoval. Přes sezónu jezdím po klubech. A s Kladnem jsem víkendy pryč. Kdybych neměl takovou skvělou manželku, kterou mám, tak by se to asi nedalo skloubit. Rodině to samozřejmě musíš pak vrátit v těch dnech volna. Není jich hodně, ale musíš je vždycky najít rychle. Zatím mně to baví, naplňuje. A líbí se mi, že kluci, s kterými jsem hrál, nebo jsem je koučoval, tak se mi teď vrací do NBP programu a je to super.
