Kdy začali rozhodčí ukazovat signály pro strike rukou?
Míč opustí ruku nadhazovače, proletí strikezónou a rozhodčí na znamení dobrého nadhozu dá signál pravou rukou. Dnes něco samozřejmého ale v počátcích baseballu rozhodně pravidlem nebylo. Jak tedy tato zvyklost vznikla? To se pokusíme zastínit v tomto článku.
Ještě než se pustím do osvětlení této problematiky, tak vězte, že ani historici v zámoří nejsou jednotní ve vysvětlení počátku signálů pro strike u rozhodčích. Pojďme ale do počátků MLB, která stojí za většinou dnes platných pravidel a zvyků v baseballu. Ta vznikla v roce 1876, kdy byla založena Národní liga a v roce 1901 se k ní přidala Americká liga. Jak ale uvádí SABR (Společnost pro americký výzkum baseballu) ve svém článku o původu signálů v baseballu píše, že „V roce 1908, jak naznačují historické záznamy, se v Major League Baseball konečně ujala praxe, kdy rozhodčí zvedne pravou ruku, aby naznačil strike.“ To znamená, že trvalo přes 30 let, než hlavní rozhodčí začali využívat signály rukou k tomu, aby dali vědět, že nadhazovač hodil dobrý nadhoz.
Velký význam na započetí používání signálů rukou se dává neslyšícím hráčům na přelomu 19. a 20. století. Vždyť jen v roce 1901 hrálo v MLB více neslyšících hráčů, než v následujících 123 letech. William Hoy byl snad nejznámější a nejúspěšnější z nich. A právě jemu dává mnoho historiků kredit za to, že rozhodčí začali ukazovat signál pro strike pravou rukou.
„Věděli jste, že právě on (Hoy) byl zodpovědný za to, že rozhodčí začali používat signály pro bally nebo strajky? Zvednutím pravé ruky pro strike a podobně. Pokud byl na pálce, neslyšel a nemohl mluvit, takže se musel dívat na rozhodčího, aby zjistil, jestli to byl to ball nebo strike. Právě tam začaly signály rukami rozhodčích pro označení ballů a strikeů. To je fakt. Velmi málo lidí to ví,“ vzpomínal v knize The Glory of Their Times jeho bývalý spoluhráč Sam Crawford.
Jenže jiný pohled na to dává článek z Washington Evening Star, který vyšel ještě před Hoyovým debutem v MLB. „Když pálí, stojí v kapitánském boxu poblíž třetí mety trenér, který mu signalizuje rozhodnutí rozhodčího o strajcích a ballech zvednutím prstů.“
Další historici zase prvenství dávají rozhodčímu Billu Klemovi. Jak zmiňují stránky Síně slávy v Cooperstownu, tak Klem patřil mezi významné inovátory práce rozhodčího. „Byl prvním rozhodčím, který nosil chránič hrudníku, a také jedním z prvních, kdo používal viditelné signály rukou, aby se shodovaly s jeho výroky,“ píše na webu baseballhall.org.
„‚Ten chlap na sedadle na tribuně za pětadvacet centů má stejné právo znát výrok jako ten chlap v pálkařském boxu,“ vysvětlil Klem pro web Síně slávy. „Vidí můj signál rukou, i když neslyší můj hlas.“
Kromě Klema můžeme zmínit také rozhodčího Cy Riglera, který podle některých pamětníků začal ukazovat signály rukou nikoliv kvůli fanouškům, ale aby je viděly všichni hráči v poli. „Svou kariéru zahájil jako rozhodčí v Centrální lize v roce 1904, kdy představil gesto zvednutí pravé ruky k označení strajku během zápasu nižší ligy v Evansville v roce 1905 (přibližně ve stejnou dobu Klem popularizoval použití signálů paží a rukou v MLB),“ zmiňuje projekt SABR na svém webu.
Část historiků svou pozornost upravuje na nadhazovač Luthera Taylora. Tento neslyšící hráč působil v MLB v letech 1900 až 1908 za New York Giants a Cleveland Broncos (dnešní Guardians). Ale jak upozorňují New York Times, jeho přínos nemusí být v této záležitosti až tak markantní. „Mnozí (historici) tvrdí, že baseballové signály se staly běžnou součástí kvůli němu, ačkoli jiní tvrdí, že předcházely jeho příchodu.“ Co je ale potvrzené, tak legendární manažer John McGraw se kvůli němu naučil znakovou řeč a přiměl k tomu také zbytek týmu.
Jak tedy ukazují výše zmíněné případy, tak určit přesné prvenství používání signálů rukou u rozhodčích není snadné. Je pravděpodobné, že jednoduché řešení (jak je to v v historii obvyklé) neexistuje a jejich obecné užívání je shodou mnoha faktorů. Každopádně i tyto signály postupem času přešly vývojem a u mnoha rozhodčích jsou jejich obchodní značkou. I taková maličkost koneckonců dělá baseball tím co je. Tou nejkrásnější hrou na světě.
