Pohled do historie: Zápas proti Irsku v roce 1996
V poslední den evropského šampionátu vám přinášíme lahůdku. Při brouzdání po internetu jsem natrefil na blog irského nadhazovače Cormaca Eklofa, jenž je čtyřnásobným držitelem ocenění pro nejlepšího nadhazovače Irské ligy. V jednom ze svých článků Cormac vzpomíná na úplně první mezinárodní turnaj Irska. Tím bylo Mistrovství Evropy divize B v roce 1996 v anglickém Hullu. První zápas tehdy Irové odehráli proti českému výběru a my vám přinášíme volný překlad jeho vzpomínek na tento zápas. Věřím, že to pro vás bude zajímavý pohled do české baseballové historie.
Náš úvodní zápas proti České republice byl skutečnou školou. Pálili jsme jako první a Gus Hernandez odpálil single. Kluci v dogoutu šíleli a jsem si jist, že většina z nás si myslela „Hej, není to tak těžké!“ Neviděl jsem toho moc, protože mi výhled zakrýval Noel Mitchell, který doslova lezl po pletivu před dogoutem jako vzrušený šimpanz a řval na celé kolo. Český nadhazovač však vypadal znepokojivě uvolněně a dost jistě. Při dalším pálkaři zachytil podřimujícího Guse a vyndal jej na první metě pick offem. Byla to první lekce pro Irský baseball v Evropě. Nestůj daleko od první mety, když je na kopci levoruký nadhazovač.
Češi byli trpěliví, silní pálkaři a stahovali Noela z kůže zaživa. Noel byl tehdy naše hvězda. Bill Beglane byl pro nás neznámým hráčem, ale jeho zkušenosti z anglické ligy byly neocenitelné v několika dalších letech. Noel byl nadhazovač s dobrou kontrolou, se slušnou točkou a navíc byl trochu výstřední. Noel je skutečně železný muž hrající dodnes v týmu Dublin Spartans.
V zápasech mu „kečroval“ bratr Sean Mitchell, což vedlo v průběhu let k mnoha úsměvným situacím. Ten den Noel házel českým hráčům mnoho strajků, čehož Češi využili k mnoha odpalům, jednomu grand slamu a několika „monster“ hitům, což nám absolutně vzalo vítr z plachet. Bylo by to tvrdé pro každého, kdo debutoval na mezinárodní scéně, a Češi neměli žádné slitování. Třeba uznat, že Noel to nevzdával a hrál stále s hlavou nahoře. Jsem si na třicet procent jistý, že Noel by nebyl znepokojen, ani kdyby nastala mimozemská invaze.
Dostal jsem za úkol odházet dvě směny. Před svým otcem jsem se příliš snažil a většina mých nadhozů letěla mimo strikezónu. Letěly vysoko nebo přímo na pálkaře. Trefil jsem čtyři hráče ve dvou směnách. Pár jich bylo docela naštvaných na toho irského chlapa, který je trefoval do zad, zadku a jiných částí těla. Jejich trenér věděl, že nemám moc zkušeností a rozhodně to nedělám schválně. Nejděsivější okamžik nastal, když jsem trefil hráče, který předtím odpálil grand slam. Pod helmou nosil šátek s pirátem a byl třikrát větší než já a většina z toho byly svaly. Odhodil pálku, běžel na první metu a celý čas se na mně díval. Držel jsem oči přilepené k zemi.
Češi pohodlně zvítězili (23-2) a jejich trenér nám řekl několik milých slov. Byl ohromen našim nadšením, jak jsme hráli s mankem dvaceti bodů a jak jsme neklesali na duchu. Řekl nám, abychom se toho drželi a se zkušenostmi se to pak změní.
Sakra přesné český kouči! Tehdy když jsme si s třesoucíma rukama podávali ruce s českými hráči, kteří nám uštědřili pořádný výprask, jsme nemohli předvídat, že budeme cestovat po světě a porážet týmy jako Rakousko, Belgie, Anglie (dvakrát) a mnoho dalších. Ale on to předpověděl.
Češi byli sakra dobří. Hráli tak, jak jsme to neviděli u nikoho předtím. Hráli dobře v obraně, všichni vypadali, že vědí, co dělat. Měli nadhazovače se silnýma rukama a nadhozy, které jsme předtím neviděli. Po jednom strikeoutu přišel Gus do dogoutu, kroutil hlavou a Brian se ho ptal: „No, co to bylo?“ Jako voják, který se ptá kolegy, jaký druh munice soupeř používá. Gus jen zavrtěl hlavou a pokrčil rameny: „Já nevím!“ Byli jsme ten den pořádně vyškoleni.
