M. Kalábek: Pořád se něco děje
V letošní sezoně Martin Kalábek nastupoval v české Extralize v dresu brněnských Draků, jenže v průběhu playoff nabrala jeho kariéra jiný směr a nyní již hraje a studuje v USA. Neužil si tak na hřišti jubilejní dvacátý titul Draků. Jak vůbec vypadá jeho den a baseball na škole v USA? Na to vše jsme se jej zeptali a Martin nám poodhalil něco ze svého studentského života.
Martin nyní studuje obor Mezinárodní business na Columbia College ve státu Missouri. A že to není žádný med, potvrzuje mladý baseballista hned na začátku našeho povídání. „Vstávám v pět ráno. V 5:30 již máme posilovnu a hned poté kondiční trénink. Následuje sprcha a snídaně. V devět mám první přednášku. Po škole máme zv. „study Hall“, čili hodinu musíme být v knihovně a učit se. Po tom přejedeme na hřiště, které je cca. osm minut mimo campus. A až po tréninku máme volno,“ usmívá se Martin.
Jak je zřejmé, tak na škole dávají velký důraz na studium. Když se ho ptám, jak často hrají zápasy, tak mi říká, že aktuálně žádné. „Hráli jsme spoustu zápasu, ale byly to jenom přípravné v tzv. Fall season. Teď momentálně nehrajeme zápasy. Máme off season, ale o to víc trénujeme. Sezóna začíná v únoru, kdy jedeme na několik zápasů do Tennessee a Arkansasu,“ přidává brněnský odchovanec.
Z prozatím odehraných zápasů ještě nemůže úplně posoudit kvalitu soupeřů, i když jeden rozdíl si všiml hned. „Nadhazovači jsou rychlejší. Každý tým, proti kterému jsme zatím hráli, měl někoho, kdo hází přes 90mph. Navíc odpalujeme kovovými pálkami,“ reaguje na můj dotaz. Velký rozdíl však vidí v trénincích. „Tréninky máme klidně 3 a půl až čtyři hodiny. V týmu je nás čtyřicet. To se mi ještě nestalo, abych mel tolik spoluhráčů. To mě rozhodně překvapilo.“
Velká konkurence v týmu je to, na co čeští baseballisté nejsou tolik zvyklý, což potvrzuje také Martin. „Tady je všechno šíleně pod tlakem. Musíte si udržet místo v sestavě, když je v týmu 40 borců a každý se do ní snaží dostat. Je to šílené,“ usmívá se. Na druhou stranu jsou také jeho spoluhráči pouze lidmi a užívají si studentského života. „Je parádní bydlet se spoluhráči na koleji. Pořád se něco děje,“ dodává.
Pro mladého muže je pobyt v zahraničí dobrodružstvím, ale Martin již poznává, že jsou věci, které mu chybí. Hodně vzpomíná také na své spoluhráče z Brna. „Jasně, že mi kluci chybí,“ přiznává. „Jsou to borci, s kterými hraju od malička. Potkávali jsme se na tréninku několikrát týdně v podstatě od osmi let.“
Spoluhráče také sledoval při bojích o titul v seniorské i juniorské Extralize. „Sledoval jsem jak finále extraligy, tak i juniorky. Moc jsem borcům držel palce. Rozhodně mně mrzí, že jsem nebyl u titulu. Ale ještě víc mě mrzelo, že jsem v tom nechal kluky z juniorky a odletěl před finálovou sérii. Ti se mnou počítali rozhodně víc než v A-týmu,“ dodal na závěr našeho povídání.
