Když tě nezastaví ani infarkt…
Baseball přináší mnoho zajímavých příběhů a momentů. Jeden velmi neobvyklý napsal také John Hiller. Přečtěte si další úryvek z připravované knihy.
Když v roce 1968 slavil v klubku hráčů výhru ve Světové sérii pětadvacetiletý Kanaďan John Hiller, tak asi vůbec netušil, že o více než dva roky později se bude strachovat o svůj život a na čas se s baseballem rozloučí. Tím však teprve začne jeho nejlepší část sportovní kariéry.
John je původem z Toronta v Kanadě, tedy města, odkud byste očekávali spíše hráče ledního hokeje. Jeho snem také bylo stát se brankářem slavných Maple Leafs. Jenže jeho sportovní kariéra je nakonec pevně spjata s baseballovými Detroit Tigers, kde strávil všech patnáct let v MLB. V jejich dresu vstoupil do nejlepší ligy světa v roce 1965 jako dvaadvacetiletý mladík. Tým jej využíval jako startujícího nadhazovače a také i jako relievera. V playoff 1968 dokonce dostal příležitost zaházet si ve dvou směnách v zápasech Světové série, ve kterých povolil šest hitů a jeho ERA se vyšplhala na 13.50. Na jejím konci se však mohl radovat ze zisku titulu.
Také další dvě sezony patřil mezi stabilní hráče sestavy Tigers a na kopci se představil ve více než dvou stovkách směn. Po sezoně 1970 Detroit oznámil, že od nového roku povede tým jako manažer Billy Martin místo Maya Smitha, jenž byl odejit po neúspěšné sezoně. Martin s Johnem i nadále počítal na pozicích startéra i relievera, ale nakonec se chvíli musel obejít bez jeho služeb.
- ledna dostal doma infarkt. Tedy přesněji napsáno měl až tři infarkty. Jak John později vzpomínal, tak jej vůbec nenapadlo, že by měl infarkt. Vždyť měl pouze dvacet sedm let. Je však pravdou, že byl velmi silným kuřákem. Dnes nám to možná přijde divné, ale kdysi nebylo tak silné povědomí o škodlivosti kouření. Vždyť informace o tom se na krabičky v USA dostala až v roce 1965.
John byl urychleně převezen do nemocnice, kde podstoupil operaci. Po ní mu doktoři prorokovali, že se již nikdy k baseballu nevrátí. Jenže to si tento kanadský rodák nepřipouštěl. Legendární je také jeho rozhovor s generálním manažerem Tigers Jimem Campbellem po propuštění z nemocnice.
JH: „Na Spring Trainin dorazím později.“
JC: „Co se děje?“
JH: „Měl jsem trochu potíže se srdcem.“
JC: „Kdy se to stalo?“
JH: „V lednu. Byl jsem v nemocnici čtyři týdny, ale již jsem doma.“
JC: „Proč si nikomu nic neřekl?“
JH: „Nechtěl jsem, abyste si dělali starosti.“
Jenže, jak se později ukázalo, John na Spring Training nedorazil. Dokonce musel vynechat také celou sezonu. Ne že by mu chyběla kondice, vždyť denně běhal alespoň dvě míle. Také mu nedělalo problém uplavat jeden a půl kilometru. Doktoři však byli přesvědčení, že si již v MLB nezahází. John se i navzdory nepříznivým prognózám nevzdal, hodně zhubl a hladina jeho cholesterolu dokonce klesla na úroveň malého kluka. Až to obměkčilo lékaře, aby mu povolili hrát baseball.
Bohužel pro něj na podzim dostal masivní infarkt v průběhu utkání hráč amerického fotbalu Chuck Hughes, jenž působil v Detroit Lions. Navzdory rychlé pomoci Hughes umřel a tuto událost ještě dlouho probírala všechna média v zemi. I proto asi nechtěli lékaři Tigers dát Johnovi zelenou, aby mohl zasáhnout do zápasů MLB. John však nutně potřeboval hrát, hlavně proto, že musel vydělávat a živit rodinu. Tým mu proto nabídl pozici instruktora v nižší lize. Při tom dokázal John natrénovat change-up, čímž rozšířil své portfolio nadhozů. V červnu se Tigers zranili dva relieveři a John dostal pozvánku, aby se přidal k hlavnímu týmu. Jenže i tady měl působit pouze jako nadhazovač pro batting practice a trenér na částečný úvazek. Nakonec se ale manažer Billy Martin rozhodl dát mu šanci i v utkání MLB. A John se mu odvděčil měrou vrchovatou. Ve čtyřiačtyřiceti směnách obdržel pouze 10 doběhů a jeho ERA byla 2.03. V následujícím roce ji dokonce stlačil až na 1.44 a připsal si třicet osm saves. Jeho výborné výkony mu v roce 1974 zajistili pozvánku do All Star Game.
V MLB John nakonec působil až do svých sedmatřiceti let. V roce 1985 byl dokonce uveden do Kanadské baseballové Síně slávy a v roce 1999 do Kanadské sportovní síně slávy. A ač se to možná zdá neuvěřitelné, tak John se dnes těší dobrému zdraví a v pětasedmdesáti letech žije v Michiganu se svou druhou manželkou Linette.
