Aleš Navrátil: Obhajoba titulu? To se uvidí na konci příští sezony
Na rozloučení Arrows s úspěšnou sezonou dostal Aleš Navrátil plaketu za 1000 hitů v základní části + playoff. I proto jsme si ho odchytili a položili několik otázek k uplynulé sezoně.
Aleši, Arrows čekali na titul 45 let. Klubem si mezitím prošly desítky nebo spíše stovky hráčů, kteří na něj nedosáhli. Cítili jste nějakou větší zodpovědnost, získat jej i pro tyto starší generace, když už jste k němu byli tak blízko?
Nebylo to jenom pro ty starší hráče, kteří budovali ten tým a chodili se na nás dívat. Bylo to pro všechny fanoušky a pro všechny diváky, kteří na zápasy chodili a dokázali vytvořit krásnou atmosféru. Před ní se hraje parádně a stojí to za to. Takže i jim všem za to díky a jsem rád, že jsme se ho (titulu – pozn. red.) dočkali, i když je to po hodně, hodně letech.
Si jednoznačně nejstarším hráčem týmu a setkal ses na hřišti s mnoha generacemi. Byl tento tým nejtalentovanější ze všech?
To se těžko srovnává. Pamatuji si, když jsme vyhráli základní část. Ta doba byla trošičku jiná a baseball byl trochu jiný. Nyní můžu říct, že jsme za tím šli opravdu nejvíc. Vlastně již od loňské sezony, kdy jsme se nastartovali, udělali spoustu práce, měli jsme svou cestu, po které jsme šli. A letos se nám podařilo to dokončit tím vítězstvím.
O baseballu se říká, že je to hra maličkostí a mnohdy rozhodují milimetry nebo centimetry. Co rozhodlo letos, že jste to byli právě vy, kdo získal titul?
Ono to už určitě padlo několikrát. Určitě rozhodla větší chuť v závěru. Vybrat těch správných devět lidí a probojovat se krok za krokem základní části, Nadstavbou, poslední trojkou až do finále. A tam vybrat těch devět, kdy ten zbytek týmu bude stát za nimi, budou je podporovat energií a přístupem na lavičce.
Ty již druhou sezonu v klubu působíš nejen jako hráč, ale spíše jako hrající trenér. Co je složitější? Hrát nebo trénovat partu kluků?
Já jsem již působil v Arrows dva nebo tři roky jako hlavní trenér. Pak jsem byl asistent, když jsme tady měli Grega McCartyho. Teď s Borisem Bokajem, který to vzal jako manažer velmi dobře. Boris je vlastně také hrající manažer.
Není to nic jednoduché. Je dobře, že jsme si to mohli rozdělit. Každý se věnoval tomu, čemu více rozuměl. Samozřejmě Boris měl hlavní slovo, ale pobavili jsme se o tom, co bylo a nebylo třeba. Není to vždy jednoduché, soustředit se v té hře i na herní variace, které nastanou. Když jsem byl ve vnějším poli, tak se člověk nemůže soustředit pouze na vlastní výkon, ale musí přemýšlet nad střídáním nadhazovačů, pálkařů a myslím, že Boris to měl také tak. Před zápasem se snažil domluvit s kluky, aby byli připraveni a dokázali reagovat, aniž by on se přestal soustředit na svůj výkon. Souhra a přístup celého týmu byl v tom, že jsme si pomáhali a dokázali se nahradit.
Dnes sis převzal ocenění za tisíc hitů v součtu základní části a playoff. Ale ani v součtu hitů v základní části již není ta tisícovka tak daleko. Vydržíš ještě u k dosažení této mety?
Ne, že bych nechtěl. Jde o to, jestli mé tělo vydrží a jestli mě mladí nevytlačí.
Nemůžu se nezeptat na Terrella Joyce. Ten byl letos fenomenální na pálce. Ten sice loni působil v Dracích, ale tam neměl tak dobrá čísla jako v Arrows. V čem vidíš to, že se dokázal tak zvednout?
Myslím, že to bylo našim přístupem. tím, že jsme se chtěli bavit tou hrou a Terrell to vzal za své. I s Devonem Ramirezem, který byl takovým tahounem a dodával týmu neskutečnou energii. Terrellovi se to líbilo, chytil se a užíval si to. On si ten baseball dokázal hlavně užít, takže z něho opadl i ten stres z Draků, kde po něm chtěli něco jiného. Tady si to prostě užíval.
Od roku 1995 nedokázal titul obhájit nikdo kromě Draků. Povede se to Arrows?
To se uvidí na konci příští sezony.
