Tomáš Venhoda: Cesta za baseballovými sny

Tisková zpráva Nuclears Třebíč
O víkendu přiletěl z USA na Vysočinu mladý talent klubu Třebíč Nuclears Tomáš Venhoda, aby doma strávil Vánoce. Po nich opět zamíří na Combine Academy, baseballovou školu v Severní Karolíně, asi padesát kilometrů od Charlotte. Tomáš je na speciální akademii od půlky srpna. Využili jsme jeho přítomnosti v České republice a položili mu pár otázek.

Kdo na Combine Academy působí a jak vlastně tato speciální škola funguje?

Máme zde tým složený z baseballistů z celého světa. Kromě domácích hráčů z USA zde jsou kluci třeba z Japonska, Taiwanu, Itálie, Dominikánské republiky, Číny, Kanady a mnoha dalších zemí. To, jak skvěle dokáže spolu fungovat skupina hráčů z různých koutů zeměkoule, bylo pro mě jedním z největších překvapení. Stejně jako skutečnost, že se nám věnuje hned osm specializovaných trenérů včetně kouče nadhozu, který byl draftován do profesionálního týmu Tampa Bay Rays. Hned osm nebo devět hráčů na škole dokáže házet rychlostí vyšší jak 90 mph, tedy přes 140 km/h, to pro mě bylo taky dost nezvyklé.

Můžeš nám popsat váš program?

Každý den trávíme dvě až tři hodiny ve škole a od 13 hodin nám začínají tréninky. Třikrát až čtyřikrát týdně máme individuální tréninky, kde jsme rozděleni do tří skupin. V jedné jsou poziční hráči, ve druhé nadhazovači a třetí se skládá z kluků, kteří nadhazují a zároveň jsou i pozičními hráči. Do té poslední skupiny patřím i já. Můj program začíná hodinovým nadhazovačským blokem, po němž následuje hodina pozičního tréninku, dál posilovna a chybět nesmí ani trénink pálky. Každý den individuálního programu se tedy baseballu věnuji kolem čtyř hodin.

A jaký prostor má na škole společná příprava?

Týmový trénink míváme jednou až dvakrát do týdne a soustředíme se při něm na běh po metách, různé herní situace a zápasy. Polaři začínají rozcvičkou přímo na hřišti, ostatní se k nim přidávají po hodinovém nadhazovacím bloku. Po týmovém tréninku následuje ještě hodina v posilovně. Víkendy jsou sice oficiálně bez tréninků, ale většina hráčů si dá stejně jen jeden den na regeneraci a pak se hned vracíme trénovat odpaly do klecí.

Jak moc je rozdílný baseballový, ale i ten obyčejný život v USA a uprostřed Evropy?

Co se týče baseballu, tak rozdíly jsou ohromné. Každý zde nepřetržitě bojuje o místo v základní sestavě, takže kromě stoprocentního nasazení na každém tréninku si všichni přidávají další práci navíc. Je úžasné vidět to nasazení. Když si jdu v devět hodin večer trénovat pálku do haly, nikdy tam nejsem sám. Nelze se divit, že američtí hráči jsou o tolik napřed před těmi z Evropy… Co se týče životního stylu, připadá mi ten v USA poklidnější než v Česku. Navíc se mi zdá, že všichni Američani jsou hrozně milí. Velkým nezvykem pro mě byla skutečnost, že tam lze řídit auto už od šestnácti let. Čím dál víc mi to ale přijde jako užitečná věc.

Kde bydlíš a jak ti vyhovuje místní strava?

Společně s ještě asi deseti dalšími hráči bydlíme ve vile přímo v kampusu školy. Ubytování je útulné a ve vile je i velká kuchyně, kterou hojně využíváme. Jídlo také není špatné, jen by ho někdy mohlo být trochu víc.

Do kdy budeš v USA a jaké máš plány po návratu?

Definitivně bych se měl vrátit domů po herní sezóně, která probíhá od února do poloviny května. Po návratu chci s baseballem pokračovat nejlépe ve stejném tempu i v České republice. Určitě zabojuji i o místo v reprezentaci hráčů do 18 let, i když mi bude v dubnu teprve šestnáct. Do Ameriky jsem se dostal díky doporučení Jakuba Sládka, dlouhodobého reprezentanta a člena realizačního týmu juniorského nároďáku. Rád bych po návratu ukázal, že jsem trénink v zámoří využil na maximum. Z dlouhodobého hlediska je pak mým cílem vystudovat na zdravotního maséra. A za těmito sny chci jít.