Nejmenší hráč MLB
Tento článek původně vyšel v knize Baseball
Psal se 19. srpen 1951, když fanoušci St. Louis Browns se zájmem sledovali, co pro nich šéf klubu Bill Veeck připravil. Na hřišti byl totiž připravený dva metry vysoký narozeninový dort. O chvíli později z něj měla vyskočit nová posila týmu Browns.
Ještě než se vrátíme zpátky k zápasu, tak se podívejme, co této události předcházelo. Bill Veeck byl totiž jeden z prvních činitelů v MLB, který dobře rozuměl, že baseball je také show pro fanoušky. A také si dobře uvědomoval sílu PR. Proto také v roce 1947 jako majitel Cleveland Indians podepsal baseballistu černé pleti Larryho Dobyho.
Když v roce 1951 koupil organizaci St. Louis Browns, tak uvažoval, čím by zaujal pozornost médií a fanoušků. A v hlavě se mu zrodil nápad, že by mohl do klubu přivést „trpaslíka“. Proto vyslal jednoho ze svých skautů, aby potají pro něj takového hráče našel. Ten objevil Eddieho Gaedela.
Gaedel byl rodák z Chicaga a kvůli své výšce 106 centimetrů se stával terčem posměchu. I navzdory utlačování a posměškům dokázal vystudovat střední školu a našel si práci. Asi nikoho nepřekvapí, že ve čtyřicátých letech pracoval převážně v cirkusech. V průběhu 2. Světové války jej využívali při provádění menších oprav přímo v motorech letadel, kam se díky své velikosti dokázal dostat. Zajímavé je, že nikdy nehrál baseball ani žádný jiný sport.
Když jej skaut Browns objevil a přivezl do St. Louis, tak se jeho přítomnost snažili co nejvíce utajit. Do hotelového pokoje jej dovedli zabaleného do přikrývek. Vyrobili pro něj uniformu s číslem 1/8. Veeck s ním pak podepsal kontrakt na 15 400 dolarů a zařídil mu životní pojistku na milion dolarů, kdyby jej náhodou zranil míč po nadhozu. Důležitým detailem smlouvy bylo, že Eddie měl zákaz švihat. Při správném postavení na pálce byla totiž jeho strikezóna vysoká kolem čtyř centimetrů. Veeck si byl vědomý toho, že je tato smlouva problematická a proto ji s Eddiem podepsal o víkendu. Administrativní oddělení MLB totiž o víkendu nepracovalo a smlouvu by prověřilo nejdříve v pondělí. A proto v neděli 19. srpna mohl Eddieho představit divákům v zápase proti Detroit Tigers.
18 000 fanoušků proto nevěřícně koukalo, když z dortu metr vysoký mužík v dresu St. Louis Browns. Mnozí si nejdříve mysleli, že Eddie bude pouze novým maskotem. Jenže když se později Eddie postavil na pálku, tak si rozhodčí Ed Hurley si od manažera Browns vyžádal smlouvu, aby se ujistil, že Eddie je platným hráčem klubu. Po patnácti minutovém přerušení se tedy mohlo pokračovat. Na kopci Tigers stál levoruký nadhazovač Bob Cain a ten nebyl schopen trefit miniaturní strikezónu. S úsměvem na rtech pak sledoval, jak po čtvrtém nadhozu míří Eddie za ovací publika na první metu. Tam jej na pozici běžce vystřídal Jim Delsing. A tím také skončila baseballová kariéra Eddieho Gaedela. O dva dny později totiž prezident American League zrušil jeho kontrakt s tím, že toto rozhodnutí je v nejlepším zájmu pro baseball. Následně také MLB zakázala nasazovat do hry hráče trpasličího vzrůstu.
Pro Eddieho to však byl pouze nový začátek. V následujících dvou týdnech vydělal 17 000 dolarů za účast v různých médiích. V následujících letech byl často zván na stadiony k různým propagačním akcím. Navíc se stal mluvčím pro výrobce obuvi firmu Buster Brown, dále pro Mercury Records a také cirkusu Ringling Brothers. I nadále udržoval vztahy s Veeckem a jednou společně sehráli scénku přímo na hřišti, kam přiletěli spolu s dalšími „trpaslíky“ na helikoptéře oblečeni jako mimozemšťané. Z dugoutu vytáhli dva polaře a přímo na domácí metě s nimi provedli marťanský rituál.
Od roku 1961 dělal s dalšími lidmi nízkého vzrůstu prodavači na zápasech St. Louis Browns. Byla to reakce na stížnosti fanoušků, kterým vadilo, že jim prodejci vadí ve výhledu na hřiště.
Ačkoliv by se zdálo, že Eddiemu jeho výška přinesla mnoho výhod, tak byl až do konce života háklivý na narážky na jeho výšku. V roce 1961 byl dokonce zatčen po tom, co křičel na policistu, který měl údajně říct, „co dělá malý chlapec venku tak pozdě“. O několik týdnu později se dostal do křížku s cizinci na bowlingu. Následujícího rána, 19. června 1961, jej našla v posteli mrtvého jeho matka. Jeho tělo pokrývaly modřiny. Lékaři se pak shodli, že dostal infarkt jako následek bitky. Na jeho pohřeb pak z baseballistů přišel pouze Bob Cain – jediný nadhazovač, proti kterému Eddie nastoupil. Cain následně jeho rodině zasílal vánoční přání až do své smrti v roku 1997.
